O půlnoci odešla Velká Británie z Evropské unie. Stalo se tak následkem referenda, ve kterém byl výsledek v mezích statistické chyby. Následek? Rozdělený národ, hrozba rozpadu země, posíleny odstředivé proudy, nejistá budoucnost, nejistota.

To jsou mnohokrát opakovaná fakta.

Vina je na Junckerově vedení Unie, které nebylo ochotno přistoupit na jednoduchou tezi, že členské státy Unie mají mít právo rozhodovat o tom, kdo může a nemůže fungovat na jejich území a účastnit se systému sociální podpory. To byl zásadní britský požadavek, ten byl zamítnut ve prospěch prosazování fikce o jednolitém evropském prostoru. Takže odešla pátá největší ekonomika světa.

Co bude dál?

To nikdo neví. Půlnoční odchod neznamená nic jiného, než že výsledek toho těsného referenda platí. Je to absurdní, je to hanba, je to zavrženíhodné, ale je to tak.

Napříště budeme ušetřeni trapných – televizí přenášených – parlamentních tahanic. Ale nejistota zůstala, včetně hrozby tvrdého brexitu se cly a nedejbože vízy na hranicích.

Vedení unie nepochybně selhalo a otevřelo společenství ránu pod čarou ponoru, bez známky sebereflexe, bez ochoty vzít na sebe odpovědnost.

Nicméně, ani to není podstatné.

Je třeba se na situaci dívat realisticky.

I v této turbulentní době se ozývají hlasy prosazující jakési reformy evropských institucí. Ničeho nedosáhnou, nenastanou žádné reformy. Není to žádná škoda, reforem není třeba, protože kořen zla je jinde.

Ten je v rostoucí síle levičáctví socialistického typu, tentokrát v zeleném maskování, v politických strukturách Německa a Francie a dalších států kdysi demokratické části Evropy, na západ od železné opony. Můžete navymýšlet geniální reformy, ale nebudou nic platné, protože tento mor je zakořeněn v národních strukturách západních členských států.

Poučení z historie?

Socialistický experiment se na východě Evropy zhroutil nikoli díky nepopiratelné statečnosti disidentů, ale následkem ekonomického rozvratu. Ten je na konci Zeleného údělu, který je právem přirovnávám k Velkému skoku čínského kormidelníka Maa. Jde o totéž. Ideologie vnucená do ekonomické praxe.

Předpověď: dvacátá léta hroucení, třicátá léta krize, čtyřicátá léta katarze.

Pak bude na shledanou s Velkou Británií. Kéž zůstane velkou.