Rezignace Tomáše Prouzy z místa státního tajemníka pro evropské záležitosti je zčeření nudného závěru politického dění u nás. Prouza zveřejnil rezignační dopis, ve kterém velebil svoji činnost, a premiér Sobotka mu odpověděl rovněž velebením jeho činnosti. Kdyby ale Prouzova činnost byla natolik hodná velebení, pravděpodobně by na svém postu zůstal.

Odchází do soukromého sektoru. Tam se ale vyžaduje tvrdá práce, kdežto státní sektor nemá pověst oblasti intenzivní pracovitosti, což se týká právě Prouzy a jeho systému outsourcování činností, za něž pobíral peníze on sám. Nápadná je následnost dějů: uvažovalo se o něm jako o nástupci Jana Mládka na ministerském křesle. Prezident Zeman dal najevo pochybnosti, zdali Prouza vůbec něco o průmyslu ví. Vzhledem k napětí na ose Zeman – Sobotka se nedá soudit, že právě to byl nějaký zásadní popud pro Prouzův odchod. Prouza také aspiroval na stranickou kariéru a vypadalo to, že bude jeden z předáků voleb za sociální demokracii. Takže nakonec je z toho soukromý sektor.
Přejme si, aby přestup přežila jak republika, tak soukromý sektor.

Jiná doba

Tři roky vyfasoval otec za to, že nechal své dva syny tvrdě pracovat. Museli brzy vstávat a nutil je vyrábět sýry. Taky dojit krávy museli a do školy kolikrát i na kole jeli.

Nic o tom nevím, pána ani syny neznám a třeba to otec opravdu přeháněl. Jen si vzpomínám na doby mého dětství. Já byl synek od intošů, vemene jsem se nedotkl, ale na vesnici jsem vyrůstal. A tam děti od pěti let makaly ve chlévě a sekaly trávu a ve třinácti i s tím traktorem jezdily, než přišel bolševik a traktor sebral. Do basy se tenkrát taky chodilo, ale ne proto, že děti dojily krávy, ale proto, že otec nadával, že mu bolševik sebral traktor.