Je to nápad tak šílený, že se mu rozum zdráhá uvěřit. Za nepřijatého přiděleného uprchlíka by provinilá země měla zaplatit 6,7 milionu korun. Toto se podle Financial Times rodí v koridorech Evropské komise. V odmítnutí kvót je česká politická reprezentace naprosto zajedno. Kvóty jsou u nás zřetelně neprůchodné. Budeme tedy platit miliardy?

Chystaným systémem pokut chce podle FT komise přimět členské státy k větší solidárnosti. Je to ale zvláštní druh solidárnosti, který je vyžadován. Řecko snad bylo solidární se sousedy, když bez zřetelné snahy dopustilo nekontrolovanou invazi běženců bez dokladů a pouze je transportovalo dál na západ? S kým byla solidární kancléřka Merkelová, když vydala svoji výzvu Přijďte všichni?

Nápad s pokutami je tak potřeštěný, že ho snad ani nemusíme brát vážně. Zdá se však, že se opravdu schyluje k bezvízovému styku s Tureckem, třebaže tato autoritářská země nesplnila oněch 72 podmínek stanovených dohodou s EU. Bezvízový styk by snad měl být zrušen, kdyby Turecko ony body v budoucnosti nesplnilo. Trapnější vyjádření kapitulantství se snad jen těžko vymyslí.

Turecko je autoritářský stát, který je účastník syrského konfliktu, a tudíž za něj nese přímou spoluzodpovědnost. Vztah EU k Turecku je doslova patolízalský. I to je až groteskní: všichni se pohoršují nad tím, že americký prezidentský kandidát Donald Trump velkohubě pohrozil, že by nechal zlobivou ruskou stíhačku sestřelit. Jenže Turci ruskou stíhačku beze všeho sestřelili. Copak by se asi stalo, kdyby Rusům sestřelil stíhačku pilot RAF nebo USAF?

Turecko je stát, který vede nevyhlášenou válku, mimo jiné i proti vlastním občanům – turecký režim postupuje vůči Kurdům v podstatě stejně, jako syrský režim vůči svým povstalcům. Jenže v očích oficiálních představitelů Evropy je syrský režim v důsledku toho nelegitimní, kdežto tureckému režimu se nabízíme jako štětka na rohu ulice.

Kromě sázky na Turecko je tu ještě jedna sázka, totiž sázka na represi. Kriminalizace zveřejněného názoru, něco takového bylo před pěti lety nemyslitelné. Nyní to ministr spravedlnosti Pelikán navrhuje bez špetky studu, s trapným argumentem, že by se trest týkal jen nepatrného počtu lidí. V sedmdesátých létech taky nebyly za mřížemi tisíce lidí, stačily stovky a desítky, aby se lidi báli otevřít hubu a aby rodiče nabádali děti k mlčení o tom, co slyší doma. V sousedním Německu dospěli v tomto ohledu už hodně daleko. My se k takovému stavu zvolna šineme. Represe, cenzura a autocenzura má zkrotit veřejné mínění. Na internet se chystají náhubky, Číňané mohou poskytnout know how. Umlčená Evropa si může hrát na jednotu.

Otázka zní, jak dlouho.