Za asistence spícího knížete Schwarzenberga a tří biřiců odhřímal ve sněmovně David Rath svůj projev, předem určený k neúspěchu. Zajímavá je v něm jediná zmínka, snad záměrná, možná z nepozornosti. Rath nepřímo řekl, že šlo o peníze na volby. Neřekl, o jaké peníze a jaké volby. Neřekl "dostal jsem pod rukou černé peníze, které jsem chtěl odevzdat volební pokladně sociální demokracie". Nicméně dá se to tak vykládat a není jasno, zda je to vzkaz nebo omyl.

Pokud by to byl vzkaz, jediné logické vysvětlení zní: podržte mě nebo na vás napráskám všechno, co vím.

Pokud to byl omyl, pak to bylo uřeknutí.

Pravděpodobnější je první varianta.

Naprosto není pravděpodobné, že by David Rath mohl ve Středočeském kraji panovat, jak panoval, bez vědomí a souhlasu své strany. Kauza se točí kolem jakéhosi zámečku, o kterém většina z nás netuší, že existuje. Pravděpodobně jde o špičku ledovce – však také Rath sám sebe označil za čudlu, což lze interpretovat jako malou rybu v moři české korupce. Bez podpory rodné strany by Rath nemohl fungovat, jak fungoval, a z toho lze odvodit celkem logicky, že musel odvádět ze svých eventuálních prebend díl do stranické pokladny.

Jen naivka by si myslel, že je to praktika, na kterou mají sociální demokraté patent. Je sice pravda, že větší část korupčních kauz jde na vrub sociální demokracie, že se sice mluví o modrých strakách, ale jmenovitě zůstal v blátě jen Vondra, kdežto sociální demokraté se mohou dokonce chlubit svým ministrem financí v teplácích. A také ministerským předsedou, který se vzápětí po odchodu z vysoké politiky stal výnosově mimořádně úspěšným podnikatelem v České republice. Na celém politickém systému lpí podezření, že je financován ze špinavých peněz. Je to šílené, demoralizující a znechucující. Šílenou, demoralizující i znechucující podívanou přenášela ze sněmovny i televize.

Navíc, co je ještě horší: pokud bude obvinění rozšířeno, sněmovna se bude muset poslancem Rathem znovu zabývat. A že něco praskne, je velmi pravděpodobné. Vždyť v síti neuvízl jen sumec Rath, sám sebe prohlašující za čudlu. Je to celá skupina, hrozí jí obvinění z organizovaného zločinu, a ti lidé jistě nelibě nesou, že se jich nikdo nezastane, zatímco za Ratha statečně bojuje i Jiří Paroubek. Budou dodržovat zákon omerty, mafiózní pravidlo mlčenlivosti? To sotva.

Přestože otazníků spíš přibylo, než ubylo, máme jednu jistotu: toto není poslední jednání rathovské tragifrašky.