Miroslav Kalousek nepřestal být brilantním řečníkem a jeho vystoupení na tiskové konferenci bylo ukázkou mistrovské rétoriky. Tanec kolem novely služebního zákona označil za cynické opovrhování právním řádem a prohlásil, že je ponižující, že sněmovna je ochotna novelu přijmout. Jde samozřejmě o Babiše a o to, že novela umožní člověku s minulostí donašeče Státní bezpečnosti stát se ministrem, zatímco mnozí ministrovi podřízení budou nadále muset předkládat negativní lustrační osvědčení.

Jsme svědky nahé reálné politiky v praxi. Sněmovna novelu protlačí a na nově vznikající vládní koalici zůstane trvalý škraloup nemravnosti.

Je to kulišácký kompromis procezený přes síto zdravého rozumu a slušnosti. Lze navršit dosti vysokou horu argumentů na podporu toho fíglu.

Nejsou to argumenty bezvýznamné.

Ten nejdůležitější – výsledek voleb. O Babišově škraloupu volič věděl. Není to žádná senzace, která praskla po volbách. Je to takříkajíc stará vesta, o níž věděl každý, kdo se sebeméně o veřejné věci stará.

S tím souvisí argument druhý – mnozí i tuto skutečnost berou jako důkaz toho, že je lustrační zákon vyčpělý a nadále nepotřebný.

O tom všem lze do nekonečna diskutovat. Jenže slušné řešení je – lustrační zákon projednat a pokud poslanci usoudí, že je třeba ho zrušit, nechť to udělají.

Lex Babiš je ovšem řešení jiné, za roh jdoucí. A stejně jako oposmlouva zasmradila činnost oposmluvní vlády, lex Babiš vytvoří dostatečně puchu, aby zasmradil činnost vlády Bohumila Sobotky.

Ledaže se na vše zapomene a lidé jako Kalousek ztratí posluchače.

Což je možná to nejhorší, co se může stát.