Od července loňského roku se čas od času objeví zpráva o případu českého řidiče Jiřího Sagana. Pracuje pro španělského dopravce a ve Francii mu vlezli do chladicího kamionu migranti. Využili přestávky, kdy řidič spal. Výsledek? Migranti někde na svobodě, český řidič ve vězení, odsouzený na dva roky.

Případ má samozřejmě politický přesah. Není náhoda, že francouzské soudy takto zatočili s českým řidičem pracujícím pro španělskou firmu. Je to francouzské pojetí volného pohybu osob, což je jeden z pilířů, na kterých stojí Evropská unie. Volný pohyb osob je jádro sporu mezi unií a Británií, na volném pohybu osob se jednání zhroutila a vyústila do brexitu, tedy odchodu Británie z unie s důsledky, které nikdo nedokáže odhadnout.

Volný pohyb osob je takříkajíc nařízen shůry. Nicméně má i vedlejší stránky. Brity štvalo, že se k nim stěhuje půlka východní Evropy. Naši řidiči už nejednou narazili na to, že Západoevropané tlačí na to, aby měli mzdy stejné jako na západě, bez ohledu na ekonomickou realitu. Přes nařízení Bruselu nejede vlak, tak se to řeší šikanou.

Saganův případ je ostudný. V Praze se kvůli němu konala demonstrace a věřme, že nebude poslední. Před volbami do Evropského parlamentu, budou mít tyto demonstrace novou váhu.

No a v tom je ten nejhorší problém.

To, co tolik občanů na unii štve, je především její prosazovaná agenda. Ta je levičácká, sociálně inženýrská, nerealistická a nepružná. Což je plně na odpovědnosti lidí, kteří v čele unie stojí. Je pošetilé sázet na rozpad a nacionalismus: má snad někdo představu, že by se s námi v nacionalistické rozdělené Evropě zacházelo lépe?

S největší pravděpodobností by Jiří Sagan za stejných podmínek nemohl pro španělského dopravce jezdit.