Nejdřív ovšem musíte být senátorem, jinak se k tomu nedostanete. Senátor, tedy bývalý senátor Alexandr Novák, dostal čtyři roky za korupci a musí zaplatit pětimilionovou pokutu. Nechme stranou jednu (ne pro Nováka) humornou okolnost, že původně dostal podmínku na dva roky, odvolal se a dostal čtyři natvrdo. Však také, kdo ví, jak to ještě dopadne, ale to je jiná otázka. Dejme tomu, že Novák skutečně půjde na čtyři roky sedět a zaplatí pět milionů (přičemž ani jednomu, ani druhému nevěřím).

I kdyby to tedy tak bylo, tak čtyřicet bez pěti je pětatřicet, děleno čtyrmi jsme bezmála na devět mega za rok. Úplatky jsou nezdanitelný příjem, takže devět mega je skutečně devět mega. Kdyby dejme tomu podnikatel (v pravém slova smyslu podnikatel, ne majitel bordelu nebo dealer s drogami) vydělal devět milionů korun, čtyři a půl milionu by z toho šlo na provoz státu, mimo jiné i na senátory, jako je exsenátor Novák (trochu demagogie si snad v tomto případě dovolit můžu). Nicméně, bez přehánění, úplatky se opravdu nedaní, takže devět milionů je devět milionů do kapsy. Když devět milionů vydělíme dvanácti, vyjde nám plat sedm set tisíc měsíčně nezdaněných. Řečeno s Paroubkem, kdo z vás, pánové, to má. Šli byste za sedm set padesát lepit pytlíky? Já bych si to na nějaký čásek střihnul. Ale holt musel bych být nejdřív senátor.

Ano, toto je myšleno vážně, ale převážně nevážně. Na pozadí případů, jako je tento, čtu hlubokomyslné úvahy o krizi kapitalismu a o tom, zdali vyznavači kapitalismu ztrácejí víru v kapitalismus, jako komunisti ztratili víru v komunismus koncem osmdesátých let.

Skutečnost je jiná. Kapitalismus je v pořádku, pokud jím myslíme svobodu podnikání, jednání, myšlení a politického života. V nepořádku je politická nadstavba, jíž je Novákův příklad jasnou ukázkou. Dokonce křišťálově jasnou, až na to, že vrhá temný stín.