Ďábel se skrývá v detailu, to je všeobecně známo. Nový návrh Evropské komise na revizi azylového migračního systému se skládá jenom detailů, z kterých jeden každý se může stát ďáblovou skrýší. Návrh rozeznává běžné a krizové situace. 

V běžných situacích mohou členské státy Unie běžence buď přebírat, eventuálně ty neúspěšné žadatele na vlastní náklady vracet – nebo jinak pomáhat. V krizových situacích může Brusel přijímání a navracení nařídit. Předsedkyně komise von der Leyen jasně řekla, že solidárnost je prostě povinnost. Tím je položena nálož, která může rozbít stavbu Evropské unie v té podobě, jak ji známe.

Především, jaké je dělicí kritérium běžného a krizového stavu. V současné době je na světě válek výrazně méně než kdykoli před tím. Převažují migranti toužící jít za lepším, přičemž jejich představa „lepšího“ je založena z velké části na iluzích, falešných představách a také na slibech a lžích agentů pašeráckých gangů, které tento transfer obyvatelstva organizují. Nový koncept jistě bude interpretován sloganem „Evropa bere“ a rok 2015 se s velkou pravděpodobností vrátí.

Nicméně, dejme tomu, že toto je spekulace. Ten nejtvrdší oříšek, tedy detail už teď našlapaný čerty, je navracení odmítnutých.

Stejně jako ochrana hranic, tak navracení odmítnutých je nevyhnutelně silový proces. Jak bude probíhat navracení migranta, který nemá žádné dokumenty a lže nejen o svém věku a sociálním postavení, ale i o zemi, ze které přišel? Jaká bude komunikace se zeměmi, kam se migranti budou navracet? Jakými technickými prostředky se to bude dít? Paní Merkel pustila milion migrantů do země, protože se bála, jak ošklivě budou vypadat fotky z hranic bráněných armádou. Jak budou vypadat fotky vzpouzejících se migrantů vlečených do letadel – a co se bude dít na palubě těch letadel? Co tomu budou říkat nátlakové skupiny, které z humanity mají živnost a které se těší podpoře převažující části médií?

To jsou otázky, které soudného člověka napadnou při prvním pohledu a navrhované teze.

Když si to promítneme do našich poměrů, pak jsou zde lidé a formace, které z návrhu mohou mít radost. Je to jistě Tomio Okamura i Václav Klaus mladší. Veden pudem sebezáchovy komentoval vše ministr vnitra a šéf ČSSD Jan Hamáček, že přijímání migrantů nepřichází v úvahu, a aby dal najevo eurosolidárnost, pochválil myšlenku návratu. Ale i on jistě vidí ty poschovávané čerty v detailu praktického provedení, jak by ten návrat, počínaje pochytáním klientů a jejich dopravou konče, měl vypadat.

V západní Evropě není dnes převažující politická vůle, která by dokázala zastavit migrační cirkus. Vějička zvaná „navracení“ má posloužit jako sladký obal hořké pilulky kvót. Až budou naši reprezentanti vysvětlovat v Bruselu český postoj (budou házet hrách na stěnu), měli by připomenout, že naše zkušenost s multikulti dopadla tak, že německý živel osnoval plán na asimilaci a vybití, načež byl vyhnán a tím historický pokus šest set let trvající skončil. A to šlo o multikulti v rámci jednoho civilizačního okruhu a jedné věrouky.