Prožíváme něco, co nepamatují ani století starci, pandemii celosvětového rozměru s ochromujícím dopadem na ekonomiku, opět, na celosvětovou ekonomiku. V těchto rozměrech o tom musíme uvažovat. Jinde mají problém, kam umístit umírající a co s mrtvolami, které se hromadí ve frontě před pecí krematoria. U nás máme fronty právníků, kteří se vyjadřují k problému žaloby na stát ve věci důsledků jeho rozhodnutí v současné krizi.

Je to věc právní, je to věc politická. Právní je takřka jasná. V důsledku rozhodnutí státu skutečně vznikají nároky na odškodné. Když někde hoří dům a stát pošle hasiče hasit a oni vám nacouvají do branky a zboří ji a vy ji máte postavenou v souladu s předpisy a zkolaudovanou, nejspíš vám vznikne nárok na náhradu, poraďte se s právníkem.

V současné situaci jsme ale všichni s ohněm nad hlavou, všichni jsme hašeni a všem nám hasiči povalili branku, někomu víc, někomu míň. Ta krize trvá a nikdo neví, jak dlouho potrvá, jak široce se rozšíří. Dokonce to vypadá, že to u nás zvládáme líp než jinde, ale neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil. Aspoň nemáme fronty před krematorii a mrtvoly neskladujeme v ledových jeskyních. Možná právě proto si můžeme dovolit luxus debaty o nároku na odškodnění.

Ten vyplývá ze zákona, a převod vedení války s Covid-19 z vlády na ministerstvo zdravotnictví je bezesporu sebezáchovný krok. Po technické stránce je jistě vše v pořádku. Otázka je morální. Je správné, že se opozice chopila palice a buší do bubnu v naději, že až krize přejde, všichni s nárokem na odškodnění budou volit Kalouska za to, že v době vrcholící krize nazval Babiše sviní?

Tak zní ta otázka, a já tu nejsem od toho, abych dával odpovědi. Zákony jsou zjevně na straně těch, kdo uplatní nárok. Kalouskovo označení Babiše sviní má oporu v paragrafech.

Nejsa ani právník ani epidemiolog, uchyluji se k selskému rozumu.

Zákony jsou psány na určité situace. Nárok na odškodnění ze strany státu chápu, když kupříkladu: stát uzavře ulici dlouhou pět set metrů, širokou patnáct metrů, a půl roku obnovuje asfalt a zničí obchody v té ulici působící. Nechť zaplatí škodu. Jiná věc je, že stát je debil, který opravuje půlkilometrovou ulici půl roku, ale tak to u nás chodí. Toto chápu.

Dám příklad z jiné sféry. Jsou zákony, že když se někdo topí a je vyloven z vody, musí být zachráněn, tím spíš, když prchá před diktátorskou mocí totalitního státu. Jenže pak nastane jiná situace a tyto zákony jsou uplatňovány, když se statisíce lidí z rozvrácených států vydají na pochod za lepším a svěří své osudy firmám, které v návaznosti na humanitární organizace zajistí plynulý transfer na pobřeží dosud prosperujícího dosud demokratického státu. Využívá se zákon napsaný pro standardní situaci a aplikuje se na situaci absolutně nestandardní, s jakou tvůrci zákona nepočítali.

A teď zpátky k předchozímu: zákony o odškodném také jistě nebyly psány pro situaci, kdy vláda s ohledem na zdraví obyvatelstva musí ochromit ekonomický chod. Teď ale ta situace nastala, je zcela nestandardní, tvůrci zákona netušili, co nastane, hospodářství je ochromeno, nikdo neví, jak dlouho to ještě potrvá. Ale právníci už vědí, že budou stát žalovat a pan Kalousek – je to představitel, zjevně nejhlasitější z celého proudu - věří, že na tom vydělá politické body.

Možná vydělá, možná nevydělá. Kdo na tom stoprocentně vydělá, to jsou právníci, kteří ty žaloby povedou. Jejich palmare je zaručeno, aspoň máme jedno odvětví, které má prosperitu nalajnováno a třeba nám pozvednou HDP.

Co bude dál?

Máme korunu, nikoli euro. Jak to bude v eurozóně, pokud i tam se vynoří podobná iniciativa, to už vůbec nevím. Jak to bude u nás, to umím tušit. Nedovedu si představit, že to stát vyřeší jinak než inflací. Jinak nebude schopen, jak se vyrovnat se soudně nařízenými požadavky. Prostředky na uspokojení nemá, takže si natiskne papírky.

A vaše úspory? Těm zamávejme pá pá.

O to usilují advokáti a o to usilují politici zaměření na hrot svého nosu.