Pařížská dohoda o klimatu je obrovská, vpravdě historická příležitost k rozjetí obrovského byznysu. Jak to bude vypadat, jsme zažili u nás, když před očima veřejnosti došlo k monumentálnímu okradení občanů České republiky schválením státní podpory fotovoltaického podfuku. Jen hlupák dnes přepadá banky. Stačí šikovně nastavit zákon a protlačit ho hlasováním v parlamentě a tečou miliony, v lepším případě miliardy.

Zkušenosti s takzvaným bojem proti změně klimatu jsou špatné. Alarmistické předpovědi všechny selhaly. Kjótský protokol zůstal na papíře. Dnes slyšíme chvástavá slova o historickém významu pařížské klimatické konference.

Někdo by si mohl položit otázku, zdali se všichni opravdu zbláznili. Ale oni se nezbláznili.

Mnoho špatného se v dnešním světě děje proto, že politické elity s ohromným nadšením nabízejí veřejnosti to, co prezentují jako obecné dobro. Nejlépe pak formou rozmanitých příkazů a zákazů. To bude bezesporu jeden z trvale působících důsledků pařížských klimatických dohod.

Dohody ještě musí ratifikovat parlamenty zúčastněných zemí. Dá se čekat, že dohoda nenarazí v našem parlamentu na odpor. Naši poslanci jsou pod tlakem ve věci imigračních kvót – a naše delegace v Paříži horlivě přitakávala a dávala všemožně najevo, že tuhle úlohu má našprtanou zpaměti.

Co se stane, až se za deset, patnáct let ukáže, že všechny ty finanční výdaje nepřinesly žádný efekt?

Ono se to neukáže, protože jde o výsledky těžko identifikovatelné a definovatelné. A pak, u moci budou zcela jiní lidé než ti dnešní a ti si vymyslí zase jinou, pro ně příznivou agendu.

Zaujalo mě

Le Penová ve Francii v druhém kole regionálních dohod vyhořela. Jenže Hollandovi socialisté taky nedopadli nejhůř a nejlíp dopadl Sarkozy, ještě nedávno pokládaný za politickou minulost. Je to zajímavý vzkaz voličů, svědčící o pozvolných změnách politické nálady.