A zase jedna iluze - pokud ji někdo choval - je fuč.
Zdálo by se, že málokterá politická kauza je tak jednoznačně jasná jako tato. Paroubek vyvolal krizi kvůli nesmyslu, kvůli prkotině. Opřel se o dvě ideologické fanatičky a dva "muže Hradu" v situaci, kdy "Hrad" čekal na příležitost vystřelení torpéda. Paroubek akci spustil, aniž měl připravený scénář, co dál. Z krize ještě nejsme venku, pořád ještě nevíme, jak dopadne hlasování o Lisabonské smlouvě. Nicméně pověst České republiky jako partnera, se kterým se dá vážně počítat, je pryč.
Toto všechno je zřetelné a doložitelné.
A obyvatelstvo to vnímá padesát na padesát. Diference 3 procent je v rámci statistické chyby.

Závěr je z toho bohužel jasný: zasloužíme si Zemana, zasloužíme si Klause, zasloužíme si Paroubka. Ale nezoufejme: pořád ještě nám zbudou oči pro pláč a dost vzduchu v plících, abychom křičeli: opět jsme byli zrazeni, opuštěni, opět jsme sami!