Po Madridu
Do Madridu se sjelo celkem dvacet tisíc papalášů a jednali o klimatu a nakonec se shodli na tom, že než aby schválili pitomost, neshodnou se na ničem. Dvacet tisíc papalášů tedy mělo výlet do města, které není zrovna moc příjemnou turistickou destinací, pokud nemáte specifický zájem o tamní galerie. Nicméně to setkání smysl mělo, protože téma klimatu a životního prostředí zde zjevně je.
Můžeme diskutovat kolem oteplení, ale znečišťování, zejména pak plastovým odpadem, to je problém očividný, zřejmý, neoddiskutovatelný. A že je globální, to je také jasné, a tudíž se ve výhledu musí na globální bázi diskutovat a řešit.
Potíž je v tom, že doposud se v dějinách problémy řešily až poté, kdy způsobily katastrofu, a až posléze se napravovalo to, před čím osvícení lidé varovali už před desítkami let.
Na konferencích se pochopitelně nevyřeší nic. Řešit musí velcí hráči. V otázkách klimatu a životního prostředí se angažuje Evropa, ale ta přestala být velkým globálním hráčem. Směšná je vize, že půjde příkladem. To není ani pro zasmání. Ona se vzdala jakýchkoli mocenských pák, nedokáže se ubránit ilegální migraci, natož aby jiným ekonomickým a politickým oblastem uměla vnutit koncept ohleduplnosti k budoucnosti planety.
Ten problém je ale objektivní a dokud se jím nezačnou zabývat velcí hráči, a to je zejména Čína, řešen nebude. Vždyť Čína je hlavní znečišťovatel, musí tedy začít! Vzhledem k tomu, že je to největší producent elektroautomobilů na světě, je zřejmé, že téma bere vážně. Je to důvod k optimismu.
