Což české předsednictví EU mimořádnou akcí bylo, však taky to fiasko zaviněné Paroubkem vstoupí do dějin. Při každé takové mimořádné akci si namastí kapsu posléze nezjistitelný počet šikovných jedinců. Funguje na to vtip vyprávěný za éry minulé, ale protože ona v mnohém přetrvává, platí dodnes: je v pěti stádiích, 1) nadšení z projektu, 2) potíže s realizací, 3) hledání viníků, 4) potrestání nevinných, 5) odměna nezúčastněným.

Takže jsme podle všeho ve stádiu 4) a kdo nakonec bude profitovat, to se uvidí.

Vondrova aféra hodně připomíná Mlynářovu aféru.
Tehdy šlo o to, že hrozilo nebezpečí digitalizace státní správy, propojení databází, jejich průhlednost a znemožnění kšeftů do kapsy. Tomu bylo nutno rázně zabránit. Takže se vyštrachalo cosi, co mohlo při určitém výkladu kolidovat s čímsi, a nezávislé soudy šly strůjcům spiknutí na ruku a v prvním nálevu poslaly Mlynáře do basy, aby se pak přišlo na to, že jde o nesmysl, strůjci spiknutí (včetně těch v taláru) zůstali nepotrestaní, Mlynář z politiky odešel a krade se vesele dál.

Vondru zatím nikdo do basy neposílá, ale rád by, to by jistě rád.
Co je to za darebáka, který chce zaříznout slepici nesoucí zlatá vejce?