Zatímco ještě vloni v březnu si zástupci sedmadvaceti zemí EU vytkli za cíl snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o dvacet procent, nyní nám ministři životního prostředí říkají, že dvacet procent je málo, takže emise snížíme o třicent procent (a to ještě europoslankyně Dorotte Corbeyová nedávno navrhovala snížení o padesát procent!).

Jak toho dosáhnout? Recept je jednoduchý – moderní odpustky, emisní povolenky, budou muset elektrárenské společnosti v plné míře kupovat. Za nemalý peníz, pochopitelně. Kromě toho máme zvýšit podíl obnovitelných zdojů na konečné spotřebě energie na rovných dvacet procent.

Obě řešení však mají háček. Ze studie konzultační firmy Accenture vyplývá, že náš „boj proti klimatickým změnám“ bude mít do roku 2020 pouze jediný efekt: více než dvojnásobné zvýšení cen energie. Kromě toho poslední zpráva Světové banky uvádí, že rozmach produkce biopaliv vedl ke zvýšení světových cen potravin o 75 procent, a způsobil tak nynější globální potravinovou krizi.

Ministry či europoslance zvýšení cen energií ani zdražování potravin při jejich příjmech samozřejmě netrápí, my ostatní to holt máme nějak zaplatit. Nedosti na tom, ze svých daní ještě budeme přispívat na chudobenky, aby lidé nemajetní měli čím topit a co jíst (tento úžasný nápad vzešel z hlavy našeho ministra Bursíka).

Že se to lidem nebude líbit? To je jedno, dáme jim to příkazem, prohlásil německý ministr životního prostředí: „Doposud byly zadávány jenom cíle, teď musíme do života uvést příslušná opatření.“ A basta, nebudeme se s nikým mazlit.

Komunisté poroučeli jenom větru a dešti, ekologisté v Bruselu už budou rozkazovat klimatu. Jenže my nejsme žádná brigáda socialistické práce, které poroučel závodní výbor KSČ, splnění ekologických závazků nám přikazuje Evropská unie. Za komunismu lidé sklopili oči a plán, jakkoli byl nesmyslný, plnili, jen aby měli od bolševika pokoj. Bude tomu tak i dnes? Jsme skutečně nepoučitelní?