Novým šéfem veřejnoprávní televize se stal Petr Dvořák, donedávna ředitel Novy. Je to dobrá zpráva. Po někoho i překvapující – dalo se čekat, že v hnusné atmosféře politického marasmu zvítězí nějaký neslaný nemastný pan Kdesevzal Tusevzal a ten bude pokračovat v kolejích Jiřího Janečka, který zřejmě dostal úroveň České televize až pod hladinu Mrtvého moře.

Dvořák zvítězil s jasnou převahou a to mluví i ve prospěch grémia, které ho zvolilo. Jistě to nebyla snadná volba a tlaky si těžko dovedeme představit. Žijeme v „jakoby světě“ a média politikům slouží k výrobě onoho „jakoby“: vláda jakoby dělá reformy, jakoby dělá úsporná opatření, mohli bychom pokračovat od jednoho „jakoby“ ke druhému. Média tu jsou od toho, aby ona „jakoby“ kryla a v tomto smyslu Janečkova televize dělala výtečnou službu.

Ne nadarmo se v den Dvořákova zvolení objevila v médiích ne zcela pochopitelná debata o úrovni Událostí, zpravodajské relace ČT. Každý, kdo vytáhl paty z české kotliny a viděl nějaký zpravodajský pořad jiné televize než české, ví, jaký paskvil Janečkem pokrytá parta předváděla. Proto je zajímavé, že Dvořák touto smrdutou polévkou začerstva zamíchal a také je s podivem reakce současného šéfredaktora zpravodajství ČT Karla Nováka. On prý „rezervy zná“. Chvála bohu!

Nejen u nás, ale na celém světě hraje televize roli tlusté tety, kterou čím dál míň lidí bere vážně. Oproti internetu může televize nabídnout jediné, totiž rituál usednutí na kanape, tak precizně popsaný v Simpsonech. Den ode dne a rok od roku přestává být televize užitečná. Nezanikne. Zbezvýznamní a tento proce už je v chodu. Přejme Petru Dvořákovi, aby Česká televize odbyla svůj odchod z popředí scény důstojně.
Zatím to byl trapas.