Expremiér svůj výmysl o prezidentově slibu opakuje na potkání, nicméně Václav Klaus mu žádný písemný závazek nedal, na Hradě žádný z účastníků schůzky předsedů politických stran nic takového neslyšel a záznam prezidentových údajných slov také neexistuje. Jiří Paroubek prostě kalkuluje s tím, že vyvracení výmyslu by bylo pod prezidentovu úroveň, a proto balamutí národ v klidu dál.

Pan Paroubek ale své tvrzení používá i za jiným účelem, který prozradil - ať záměrně, nebo nechtěně - ve zmíněném rozhovoru. Bude-li totiž v druhém kole pověřen sestavením vlády někdo jiný, on může začít - s nasupeným výrazem, v poslední době pro něj tak typickým - vykřikovat, že Václav Klaus nesplnil svůj slib, takže on je nyní oprávněn nesplnit slib vlastní a před třetím kolem "převolit" předsedu Poslanecké sněmovny Vlčka, čímž tento bude zbaven závazku jmenovat předsedu vlády na základě konsenzu politických stran a bude moci jmenovat Jiřího Paroubka rovnou.

Expremiér si je vědom, že jeho šance na pověření sestavení vlády v druhém kole se limitně blíží nule, to mu ale nebrání, aby se neholedbal, že prezidentu Klausovi potvrdí existenci nadpoloviční většiny poslanců, kteří pro něj zvednou ruku. Každému myslícímu člověku je ale jasné, že jeho prohlášení spočívá na falešných předpokladech. Pokud by jej totiž podpořili lidovci a nakrásně i zelení, nutnou většinou disponovat nebude. Vezme-li ale do party komunisty, ve štychu jej nechají zelení a pravděpodobně i lidovci. A jestli se odváží jít na Hrad s tvrzením, že jeho většina je tvořena pouze poslanci ČSSD, KSČM a nějakým nezbytným přeběhlíkem, odejde s nepořízenou. Můžeme si o Václavu Klausovi myslit cokoli, ale jedno mějme za jisté: tento muž se nehodlá zapsat do historie jako první polistopadový prezident, který do vlády pustil komunisty, a to ani formou jejich podpory menšinové vlády.

Poslanci Paroubkovi tedy zbývá poslední naděje, a to třetí kolo, v němž bude předseda sněmovny přes všechny předchozí sliby jmenovat premiérem jeho. Jenže do té doby uplyne ještě mnoho vody, ve hře bude možná úřednická vláda a uskuteční se i ty opravdové letošní volby - do Senátu. Na jejich výsledku záleží, jakým směrem se bude ubírat vývoj naší země.

V ČSSD si dosud nezvykli, že jsou bez moci, bez vlivu na státní úřady a na penězovody v nich instalované, i proto se již proti Paroubkovi a jeho autoritativnímu stylu zvedají první hlasy. Prohraje-li tento pán i volby senátní, socialisté svého předsedu vypoklonkují velmi rychle. Návrat do Strakovy akademie se každopádně Paroubkovi vzdaluje s každým dnem a není vyloučeno, že zůstane jeho nevyplněným snem navždy.