Paroubek a modrá totalita
Bylo by dobré, kdyby politici nezneužívali takto silných slov se zdrcujícím emotivním nábojem. Někdy má takové zneužití pojmu i bumerangový efekt - připomeňme jedno takové zneužití, kdy ODS provolávala "mobilizaci" proti levici, aby se sociálními demokraty vzápětí uzavřela "opoziční smlouvu": i tato "opoziční smlouva" byl pojem z kulišácké slovní dílny, protože býti v opozici a uzavírati s protivníkem smlouvu přinejmenším oslabuje, ne-li rovnou vylučuje jedno s druhým.
Paroubek se tedy zmocnil slova "totalita", které oprávněně vyvolává nepříjemné pocity v mnoha lidech střední a starší generace, aby dal dohromady stádo vyděšených voličů, kteří ve strachu... před čím? zvrátí výsledky druhého kola senátních voleb v neprospěch ODS. Spoléhá na to, že nebude muset vysvětlovat, jak si takovou "modrou totalitu" chce představit. Bude snad "modrý senát" diktovat zákony? Nemůže, protože hlavní tíhu zákonodárné práce nese dolní sněmovna a v ní nemá ODS žádnou rozhodující většinu, dokonce nemá žádnou většinu a dokonce nemá ani dost spojenců pro to, aby tu měla vůbec nějakou většinu. Ustanoví snad "modrý senát" vládu? Založí senátní Modré milice? Obnoví koncentrační tábor v Bytízu? Uzavře hranice a zavede dvojí měnu s tuzexovými bony?
Otázky jsou o to směšnější, že se týkají senátu, tedy instituce, kterou velká část veřejnosti pokládá za slepé střevo naší politiky, a kdyby toto slepé střevo bylo odoperováno čili zrušeno, našlo by se (kromě senátorů a mračna úředníků a podúředníků) jen málo lidí s očima zarudlýma od pláče.
