Dámy na sál, volala bordelmutr, když se slečny zakecaly u kafe. Internetové sdružení CZ.NIC podle své tiskové zprávy by mohlo na konci měsíce přestat blokovat osm webů, zabanovaných od začátku války Ruska proti sousedovi. V mnoha případech jsem se na straně stoupenců svobody slova angažoval a jsem jeden z prvních signatářů petice Společnosti pro obrany svobody projevu. Nicméně na rozdíl od mnohých jiných jsem odmítal a nadále odmítám lámat kopí za aeronet nebo protiproud Petra Hájka. Krok CZ.NIC jsem vnímal jako reakci v šoku po vypuknutí války a když teď sdružení to opatření ke konci měsíce stáhne, dobře tak. Osm dopije kafe a půjde na plac. Efekt to nemělo valný, sice klesla návštěvnost, ale frekvence kolujících debilit viditelně nezeslábla. Naopak, poskytla se munice holotě, která do takových webů píše. Munici bohužel nechtěně poskytovala i úctyhodná společnost, jejíž petici jsem podepsal (omlouvá mě jen nezkušenost spojená s mladistvým věkem, příště budu podepisovat jenom to, co napíšu sám).

O věci lze polemizovat a debatovat, a zde tedy je můj názor.

Jan Keller vtéto souvislosti píše: Všechna již provedená i teprve chystaná opatření vlády v tomto směru vycházejí z jednoduchého předpokladu, že určitá část dospělých lidí v naší zemi není schopna sama posoudit, co je pravda, co je lež, co je správné, co je nesprávné, co jim samotným prospívá a co je poškozuje.

Tohle je jádro falešné argumentace mnoha lidí, masírující vlastní ego na obraně svobody slova. Tak především, Jan Keller coby sociolog a vzdělaný světaznalý muž velmi dobře ví, že skutečně určitá část dospělých lidí v naší zemi není schopna sama posoudit, co je pravda, co je lež, co je správné, co je nesprávné, co jim samotným prospívá a co je poškozuje. To je prostě fakt, sociolog ho musí znát. Když ještě nebyly na světě fake news a kolovaly jen tzv. hoaxy prostřednictvím e-mailu, žasl jsem, kolik vzdělaných lidí je bylo schopno předávat, aniž se pokusili o to nejjednodušší ověření. Že lidé nevědí, co jim škodí? Viděl někdy pan Keller dav nadšených lidí kolem skořápkářů, neviděl snad nikdy inzerát typu nebojte se dluhů, my vám na splátky půjčíme?

Další matení vychází z předpokladu, že zde jde o slovo a o názory. Veřejnost je vystavena proudu záměrně amatérsky i profesionálně fabrikovaných lží s obecným cílem vyvolat obecnou nedůvěru v politický systém a v konkrétních případech ovlivnit politická rozhodnutí, jež jsou v kompetenci výkonné moci, eventuálně parlamentu. Příkladem za všechny je příběh projektu radaru v Brdech, kdy Rusko prostřednictvím vědomých i nevědomých agentů zvítězilo. Tehdy se ovšem ještě věřilo, že Rusko aspiruje na to, aby se stalo standardním členem světové hospodářská a politické komunity a odpískalo se to bez emocí. Teď ale je jasné, že chce obnovit impérium obklopené vazaly a k tomuto cíli napíná své úsilí. Ve sféře informací k tomu používá profesionály produkující cílené lži.

Co teď na to odpovíš, demokratický státe? Jestli se někde s panem Kellerem potkám, zeptám se ho, jak se na to dívá a co si o tom myslí.

Nemám na to recept a silný názor. Na jedné straně se mi otvírá kudla v kapse, ale na druhé straně vím, že zákazy mívají silně nežádoucí vedlejší efekty, viz prohibici před sto lety v USA. Určitý typ lidí lži miluje, protože jsou zajímavější a příjemci poskytují iluzi výjimečnosti. Pokud vznikne oficiální instituce pro potírání lží, nevyhne se dehonestujících přízvisek. Líbí se mi ověřování faktů, jak je nabízí ČS Rozhlas, ale nejspíš přesvědčuje přesvědčené. Dychtivost po dezinformacích neprozrazuje ani hloupost, ani neúspěšnost. Je to stav ducha člověka dychtícího po výjimečnosti a vzdoru. S tím pan Michal Klíma nehne, ani kdyby se rozkrájel.

Samozřejmě existuje pozitivní řešení. Aby stát fungoval, jak má. Aby ministři znali rozdíl mezi hrubou a čistou mzdou. Aby rychlík urazil po třiceti letech vylepšování urazil dráhu mezi Brnem a Prahou za dvě hodiny. Aby výstavbu okruhu kolem hlavního města nemohl zablokovat člověk, který ani nebydlí v trase stavby. Aby…

Skončím, článek by byl moc dlouhý. Asi tak na pětisetstránkovou knihu. Čím míň takových „aby“ bude, tím chudší půda zbude pro dopadající deziformace, který vždy byly, jsou a budou.