Osiřelá ministerstva
Za podmínek utajení jednají strany vznikající koalice o vládní sestavě. Nominace Martina Stropnického do křesla ministra obrany bude test odolnosti Miloše Zemana. ANO se může bránit argumentem, že do čela bundeswehru nastupuje v Německu dáma, která nerozezná hodnosti. A ještě lze připomenout, že Karolina Peake neshořela v tomto postu proto, že mu nerozuměla, ale proto, že byla přes míru aktivní a vyházela půlku ministerstva ještě dřív, než se stačila rozkoukat. Takže pokud by si Stropnický chtěl do křesla jen sednout a nedopustil se přehnané aktivity, nemusel by být zas tak špatným ministrem.
Půvabná je nechuť k ministerstvu zdravotnictví. I zde se vyskytl zajímavý argument – že by se postu měl ujmout sociální demokrat, protože zdravotnictví je tradičně oranžové téma. Poplatky budou zrušeny, takže na nového ministra čekají znovu čekárny narvané marodéry a rozlícení lékaři, kteří budou chtít peníze. Zrušení poplatků má jediný efekt, totiž hlasy pro sociální demokracii. Cíle bylo dosaženo, proč se tedy dále pachtit?
No a ministerstvo kultury je také panna v koutě, o niž nikdo nestojí. Taky není divu. Nevděčná úloha – rozhodovat, do které natažené ruky sypat a kam nesypat? Tradiční umělecká touha je co nejsvobodnější tvorba za státní peníze. No a na naplnění těchto tužeb není peněz nikdy dost a výsledkem je nelibost vůči majiteli ruky na kohoutku.
Naopak největší zájem je o ministerstva, která rozdělují dotační peníze. Nová vláda má být evropsky vstřícnější, takže penězovod se hned tak nezastaví. Jak příjemné je být v jeho těsné blízkosti.
