Před volbami se dá očekávat cokoli. Třeba že ministerský předseda bude úkolovat ministra dopravy z koaliční konkurenční a dlouhodobě vítězné strany, aby stát i v dalších letech přispěl na opravy krajských silnic. Premiér je znepokojen, píše v otevřeném dopisu.

Na znepokojení má plné právo a jistě stojí za úvahu, aby stát z rozpočtu dával peníze na silnici nad rámec rozpočtu krajů, protože rozpočet krajů se musí rozptýlit na všelijaké jiné důležité věci, jako je poradenství, pí ár a podobné. No a když je znepokojen, asi by měl na nejbližším zasedání vlády zajít za ministrem Ťokem, chytit ho za knoflík od saka a znepokojení mu vyjádřit. Bylo by to jaksi operativní, ale mělo by to nevýhodu. Veřejnost by se o premiérově znepokojení nedozvěděla, a tudíž se muselo jít cestou otevřeného dopisu.

Zatím není známo, co na to ministr Ťok odpoví. Nasnadě by bylo, kdyby na nejbližším zasedání vlády zašel za premiérem a řekl mu – nevím, zda si tykají nebo vykají, ale obsah by měl být asi takový: to znepokojení dovedu pochopit, ale muselo to jít přes otevřený dopis?

Tak to ale neproběhne. Musí to být něco pěkného, trefného, aby se o tom dalo psát v novinách.

Ještě k duelu

V noci z pondělka na úterek našeho času se rituálně poštěkali demokratický a republikánský kandidát na úřad prezidenta USA, Clintonová a Trump. Z Ameriky hned ráno přišly výsledky, kdo vyhrál, většina těch výsledků byla pro Clintonovou. Taky u nás se hlasovalo, na iDnesu v úterý večer hlasovalo už 7 tisíc lidí, pro Clintonovou hlasovalo 2500 a pro Trumpa 4500. Je potěšující, že 7 tisíc čtenářů iDnesu bylo schopno si natáhnout budíka, probudit se ve tři ráno a dovedou anglicky natolik, že vnímali, jak pěkně ta Hillary vyprášila Trumpovi kožich a jak to ten Donald té Clintonce nandal. Karel Purkyně namaloval před více než 150 lety svého Politizujícího kováře Jecha. Dnes by namaloval, dejme tomu, plátno nazvané Popelář sledující na streamu duel Hillary – Donald.