Politologové si stěžují, že je předvolební kampaň nudná. Těžko soudit, co by se mělo stát, aby jim připadala zábavná a dramatická: jeden z vedoucích protagonistů je nohou v kriminále a pokouší se tam nahnat jiné protagonisty a do toho vjíždějí piráti s autobusem pomalovaným kriminálníky, jimž hlavní pirát dělá biřice. 

Možná by politology pobavila rekonstrukce popravy jednadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí. Kdybychom měli brát předvolební kampaň vážně, pak bychom došli k závěru, že se budeme mít po volbách jako v ráji. Dokonce dvojnásobně.

Především všichni dostaneme přidáno a naše příjmy se přinejmenším zdvojnásobí. Pořídíme si nová auta a jimi se budeme prohánět po nových dálnicích a pak zagarážujeme v nových domech, které si postavíme.

To bude dobré.

Veřejný prostor bude příjemný a přehledný, protože všichni politici budou sedět v kriminále. To bude taky dobré.

Má to háček, sliby brát vážně nemůžeme, a tudíž je třeba se spokojit s vizí nastíněnou v oné židovské anekdotě, kterou zhustím do pointy: jak se rabína ptali, proč tolik běduje, zdali přijde válka nebo nastane morová pohroma, a on na to, že se chystá něco mnohem horšího – bude to furt stejný.

Zajímavost

Čteme, že na Islandu v rámci boje s klimatem budou odsávat CO2 ze vzduchu a budou ho ukládat do země. To je skvělá idea, ne zcela nová: popsána byla sovětským spisovatelem Běljajevem v knize Prodavač vzduchu, pojednávající o zlotřilém kapitalistovi kradoucím vzduch. Svět se změnil, nyní máme lidumilné kapitalisty atmosféru nekradoucí, nýbrž očišťující.

A pak že není pokrok.