Premiér Sobotka se vyslovil při interpelacích v parlamentě proti tomu, aby vláda konala nějaké okázalé kroky proti chystané Zemanově cestě do Moskvy, kde hrozí nebezpečí, že bude kynout ruským tankům po boku severokorejského diktátora. Ano, toho, který nechal svého strýce předhodit divokým psům.

Sobotka má plné právo takto vystupovat, protože právě on má zásadní zásluhu na tom, že se stala ze Zemana podivínská figura obklopená groteskní suitou a že ztratil praktický vliv na českou politiku. Těší se na hvězdnou hodinu, až vymění vedení národní banky, to opět zazáří. Ale do té doby bude na sebe poutat pozornost idiotskými výroky a výstředními kroky na zahraničněpolitickém poli.

Že bude ostuda, to je jisté, ovšem je třeba vzít v úvahu, že ostuda je už to, že ho máme jako hlavu státu. Je tedy třeba volit mezi ostudou větší a menší. Když bude mávat ruským tankistům, ostuda to bude, ale kdyby tomu předcházela otevřená roztržka vlády a hlavy státu, byla by to ostuda mnohem větší.

Od opozice se pochopitelně dá čekat, že se pokusí z této patálie vytřískat nějaké body, takže křičí, jak může. Praktický význam to ale nemá, stejně jako směšné rozmíšky mezi Kalouskem a Babišem ve sporu o to, kdo je větší lhář, podvodník a tunelář.

Všechny tyto trapnosti vycházejí z mylného předpokladu lidí žijící v akváriu české politiky, že se lidé o jejích počínání úpěnlivě zajímají, sledují je a zkoumají váhu každého slova. Opak je smutnou pravdou.