Jestliže se tedy rozhodl, že bude oddalovat trapnou povinnost jmenování premiéra sestavení druhého pokusu o vládu maratónem konzultací, pak se můžeme vsadit, že to tak bude a že tak to udělá. Jiří Paroubek teď může zvyšovat tlak a vykřikovat, že Klaus tím pádem přestává být nadstranickým prezidentem. To zcela nadstranickým nebyl nikdy – Klaus je prostě Klaus. Jako Paroubek je prostě Paroubek.

Tlak je to zatím spíše náznakový. Pokud by Klaus jmenoval dalšího zástupce ODS, řekl místopředseda ČSSD Sobotka, mohlo by to vyvolat velké spekulace o tom, zdali se prezident chová striktně ústavně a nadstranicky. Sama tato spekulace může vyvolat spekulace o soudnosti Bohuslava Sobotky. Jmenování dalšího člena ODS by především nebylo protiústavní. ODS přece vyhrála volby a to, že se Topolánkovi nepodařilo sestavit vládu, neznamená, že by se totéž mohlo podařit někomu jinému. Bylo by naopak docela logické, kdyby Klaus pověřil jiného člena ODS. Vždyť sama ČSSD mnoha svými vysoce postavenými ústy vykřikuje, že Topolánek je břídil neschopný vyjednávat.

Jakkoli to zní paradoxně, divně a možná i z hlediska ústavy nestandardně by vyznělo, kdyby Klaus nejmenoval představitele ODS, ale nějakého nestraníka a pokusil se o nestranickou vládu cílenou na předčasné volby. Požadavek sociálních demokratů, aby se vyčerpaly standardní možnosti, je totiž oprávněný. Vítězem voleb není Topolánek, je jím ODS, a s Topolánkem ODS nestojí a nepadá. Na druhém představiteli této strany jako eventuálním premiérovi by nebylo nic divného a šatného. Pokud by on selhal, pak by – zase logicky a v duchu fair play – přicházel v úvahu premiér z řad druhé nejsilnější strany, tedy sociální demokracie. Takový scénář si snadno sestavíme za předpokladu zachování chladné hlavy. Což je předpoklad v našich poměrech značně nereálný.