Premiér Fiala odmítl spekulace, že by mohl na podzim vstoupit do klání o prezidentský úřad. Udělal to tak nenápadně, že si toho všimli jen bedliví pozorovatelé politické situace. Přitom bylo zjevné, že by to byl silný kandidát s vysokou šancí na vítězství proti eventuálnímu kandidátovi Andreji Babišovi. Muselo to být velké pokušení. Už z čistě psychologického hlediska se příběh Petra Fialy podobá Andersenově pohádce o ošklivém kačátku, ze kterého se rozvinula krásná labuť. Kolikrát já jsem tu posměšně přirovnával jeho charisma k hadru na nádobí! Ještě před dvěma lety byly jeho výkony předmětem posměchu, když házel klacky pod nohy Babišovým pokusům zvládnout pandemii a když planě ujišťoval veřejnost, že má plán, kterým by covida zahnal mezi chřipečky. Vše ale šlo jinak a dnes je z něho úspěšný respektovaný politik, momentálně i s mezinárodním renomé. Psychologicky tedy je v pozici hráče, kterému takříkajíc jde karta. Kdo někdy hrál a šla mu karta ví, jak těžké je list odhodit a říct, ne, do toho nejdu. Petr Fiala do udělal a chvála bohu, že to udělal. Poslední co si máme přát je rozpad Pětky. Zoufale neúspěšní Piráti na tom sice pracují, ale i Čtyřka má většinu ve sněmovně. Fiala dovede být zároveň cílevědomý a neústupný a zároveň je schopen jednání.

Příklad za všechny – chvályhodně odmítá využít příležitost ke konfliktu s Milošem Zemanem. Tváří se že je všechno v pořádku i ve chvíli, kdy prezident torpéduje českou ekonomiku v kritické chvíli ohrožení. Konfliktem by nic nezískal, proč by ho dělal? Má znaky vyzrálého státníka a pravdu má, že jeho místo je v čele vlády a nikoli na Hradě.

Zůstává otevřená otázka, kdo na tom Hradě bude. Odpoví ji až volby, to je jasné. Za horkého kandidáta bývá považován generál Petr Pavel. Ano, Češi jsou přísnější kádrováci, než generálové v NATO. Jenže tak to bohužel je a generál se zbytečně zesměšňuje, když vysvětluje, že nebyl žádný fízl komunistů, ale byl jimi cvičen na diverzanta, aby se plazil bahnem a kladl miny. Opravdu to nemá zapotřebí.