Neodolatelný tlak
Není sporu o tom, že vše mohlo začít dřív, mohli jsme být dál a závěr mohl být bližší. Důvody jsou mnohé. Nevyjasněnost kompetencí Českého telekomunikačního úřadu a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání byla jedním z nich. Podstatný důvod je politický. Naše politika se řídí ozvěnami výzkumů veřejného mínění a veřejné mínění se řídí tím, co jim televize nakukají. Dost možná, že to druhé není stoprocentní pravda, ale podstatné je, že si to politici myslí a televizí se bojí. Proto se propásla možnost prosadit nové podmínky při prodlužování licencí. Zdaleka totiž nejde o to, zdali divák uvidí svůj oblíbený seriál prostřednictvím analogu nebo digitálu. Digitální televize technicky - v ideální podobě - umožňuje prvky interaktivní televize. Nemění se jen přenos, ale podstata televize jako média. No a jelikož touha po změnách je v člověku stejně silná jako jeho nedůvěra ke změnám, vždy záleží na tom, co se prosadí, zda pokrok nebo zpátečnictví. Vinou slepoty a zbabělosti politických elit opakovaně vyhrává to druhé. Nedůvěra k novotám je ovšem patrná i na straně televizí, zdaleka nejen u nás. Změna podstaty jakéhokoli provozu hrozí personálním zemětřesením, a kdo by chtěl přijít o své jisté.
Ve prospěch věci však hraje základní důležitý faktor: digitální televize jako technický prostředek existuje a prosazuje se. Vytváří tlak, kterému nelze čelit. Vzpomeňme na vzdor někdejších dinosaurů v Telecomu vůči mobilní telefonii a internetu. Digitální vysílání u nás začalo a to je zpráva, která svým pozitivním nábojem převáží všechna četná negativa.
