Nejde o slova
Kolem Zemanem najmenované vlády padlo a padá a padne hodně silných slov. Nemá smysl se jimi zabývat. Nicméně dokud nedojde na činy, nelze dělat nic jiného, než se zabývat osobami, jimiž Zeman svého Rusnoka obklopil. V současné chvíli je na tapetě Jan Fischer.
To, že si Fischer dovolil záhadně přijmout několik milionů v podstatě ve stejnou dobu, kdy byl vyvolen Zemanem za ministra financí, je něco ještě šílenějšího, než že milenka ministerského předsedy zaúkoluje špionáž, aby slídila za milencovou manželkou. Tady se děje cosi jako korupce přímo před našima očima a týká se to člověka, který bude rozhodovat o našich penězích.
Je dobře, že se Bohuslav Sobotka pochlapil a odmítl Fischerovu nabídku vysvětlit původ peněz mezi čtyřma očima. Rozkol v sociální demokracii tím pádem nastává dřív, než jsme čekali – Sobotkův rival Hašek otevřeně sází na monarchickou kartu a svou podporou Zemana si buduje pozici prvního poskoka hradního monarchy. Přirozeně, že Zeman nikdy Sobotkovi jeho odpor neodpustí, stejně jako nikdy neudělí milost těm sociálním demokratům, kteří měli dost soudnosti na to, aby v prezidentské volbě proti Klausovi Zemana nepodpořili.
Ale i toto všechno jsou slova. Podstatné je, jak daleko v nestoudnosti Zemanova mateřská školka půjde, až jí sněmovna nedá důvěru, kam daleko ji na provázku křižovatkami české politiky Zeman povede. Bude to procházka dlouhá rok. Ale za tu dobu se dá podepsat spousta podstatných dohod a smluv. No a jestli kupříkladu Zeman pověří své ovečky, aby daly Temelín Rusům, pak je to jasné, všechny dílce toho puzzle zapadly, konspirační teorie pominou, nastane konspirační praxe.
