Náměstek ministra zahraničí Jan Marian mlčí na otázku, jakou tlumočil pozici Česka na neformálním zasedání ministrů zahraničí EU o pomoci pro Palestince. Je to otázka mimořádně důležitá zvláště teď, kdy se aktuálně ukázalo, že obětí teroristického útoku Hamásu byl i český občan.

Postoj Evropské unie je odporný a diskreditující. Výmluva, že peníze – unie jako výsměch umučeným obětem útoku ztrojnásobila apanáž Hamásu – nejdou na teror je směšná. Hamás vyhrál v roce 2006 v Gaze volby a je od té doby absolutně odpovědný za všechno, co se tam děje. Gaza, to je stát Hamásu. 7. října prokázal, že mezi ním a tzv. Islámským státem není rozdíl. Je třeba si uvědomit, že nešlo o úlet, kdy horké hlavě ujela ruka: byl to chladnokrevně dopředu vykalkulovaný strategický tah, zaměřený na několik cílů: především torpédovat chystanou dohodu se Saúdskou Arábií, která by zásadně zklidnila situaci na Středním východě, dále pak navždy znemožnit jakoukoli dohodu mezi Izraelem a Palestinci, dále vyprovokovat silovou odpověď Izraele a rozpoutat celosvětovou antisemitskou kampaň.

Toto vše vyšlo a Evropská unie se zachovala hanebně: zdá se, že spoluviníkem je i náš stát. Pomoc „jenom ne-Hamásu‟ je jako kdyby v době největšího Hitlerova teroru někdo posílal do Německa peníze s výhradou, že nesmí jít na koncentráky, plynové komory a zbraně. Nevšimli jsme si žádného protestu, žádné snahy žádat unesená rukojmí zpátky. Teď se ukázalo, že je mezi nimi český občan. Ministerstvo zahraničí uhýbá, vláda uhýbá, prezident uhýbá. Hanba je na nich všech.

Dlouhodobý následek je snadno předvídatelný: kdo se dnes postaví donedávna směšnému panu Konvičkovi a jeho antiislámským blábolům, když ulicemi evropských měst, Prahu nevyjímaje, procházejí podporovatelé s prapory teroru v ruce? Před sedmým říjnem se spekulovalo, že migrace snad bude jedno z hlavních témat evropských voleb. Teď je to jisté.