Na první pohled nejsou americké volby ničím, co by nás mělo těšit a pohled na to povznášet. Je to jako kdybychom se dívali na tenisový zápas a přáli si, aby oba soupeři zabalili svou plácačku a srolovali síťku a táhli po svých. Což by v tenise teoreticky šlo, v zápase o prezidentský úřad ve Spojených státech je to těžko představitelné.

Jelikož ale mám povahu optimistickou a hledím najít ve všem aspoň něco pozitivního, snažím se americké volby nahlížet z naší české perspektivy.

Mají v sobě ten pozitivní prvek, že nám mohou oslabit komplex méněcennosti, který je v nás hluboce zakořeněn. Máme Zemana na Hradě? Dost možná, že se ve středu dozvíme, že Američané mají svého Zemana v Bílém domě. Pokud tam budou mít Hillary, pak se k ní těžko hledá přirovnání. V naší politice žádné zkorumpované prolhané šíbry v sukních nemáme, naše političky jsou spíše idealisticky zaměřené. Ale nadšení v nás může vyvolat onen tah FBI s e-maily Clintonové. My máme za sebou skandál s Kubiceho zprávou, kterou poslanec Severa před deseti lety vynesl do médií, aby ve volbách potopil sociální demokracii. To by se v takové Americe stát nemohlo, říkal si možná někdo (já ne, já už byl zbaven mnohých iluzí). Nicméně přesto mi to trochu vyrazilo dech, když i Američané uplácali Kubiceho zprávu a nota bene že dva dny před volbami FBI oznámila, že v těch mailech nic škodlivého není. Tak takovou melanž podlosti, neschopnosti a věrolomnosti bych čekal někde na Ukrajině, ale rozhodně ne ve státě, který chce držet prapor demokracie nad celým světem.

No, tak zas velká útěcha to není. Ať to dopadne jak to dopadne, že by z Ameriky zavál svěží vítr rozumu a slušnosti, to se minimálně na čtyři roky nedá čekat.