A radši se zbouráme. Omlouvám se za laciný žertík. Reaguji na skutečnost, že poslanecký klub ČSSD podpořil před sobotním hlasováním socialistického ÚV předsedu Jana Hamáčka. Oranžoví výboři budou jednat o příčinách šílené a opakované prohry a také o tom, co udělat, aby se neopakovala.

Těžko odhadovat, co úvé vymyslí. Tedy, není těžko odhadnout, co sdělí veřejnosti. Bude to litanie o konceptech, jež je třeba demokraticky projednat v orgánech strany a posléze s členskou základnou a na základě široké diskusi nastane veliké blabla. Na tom nic nezmění ani Jan Hamáček, ani Milan Chovanec nebo Jiří Zimola. Tak je ta strana nastavena a nic jiného dělat nemůže.

Ona má každá strana, a netýká se to jenom našich politických stran a už vůbec ne jenom sociální demokracie, vnitřní obranné mechanismy naježené proti vyčnívajícím jedincům. Ať si kdo chce o Miloši Zemanovi cokoli myslí, že je to vyčnívající jedinec, se nedá popřít. Před patnácti lety mu sociální demokraté podrazili nohy při volbě hlavy státu a od té doby jejich strana klesá tam, odkud ji Miloš Zeman vytáhl. Ale platí to obecně. Všímejte si, jak elegantně probíhá mydlení schodů Jaroslavu Kuberovi, úspěšnému teplickému starostovi a opakovaně senátorovi. To je člověk, kterému to jasně myslí, je pracovitý a je to politický profesionál. Někdo takový nesmí být předsedou senátu, co kdyby si ho lidi začali ještě víc všímat? Taková figura tam nesmí být, ať je tam nějaký hřib.

Tedy Hřib… To je ten muž bez minulosti, bez tváře a jediné zajímavé vlastnosti, kterého si Piráti chtějí vyvzdorovat jako kapitána na palubu Titaniku jménem Praha. Že by tam měl být někdo úctyhodný, jako Bohuslav Svoboda? Kam bychom to měli okna.

Zachovejme tedy klid. U nás trvá permanentní hřibová sezóna. A preference a mosty přes Vltavu tiše padají...