Jeho řeči o politickém spiknutí jsou směšné v souvislostech, jaké jsou: právě jeho politická strana odstřelila premiéra Stanislava Grosse právě kvůli neprůhlednosti a vykrucování a lhaní. Teď je řada na Mirku Topolánkovi, aby se veřejnosti otevřel tak, jak to chtěl po Stanislavu Grossovi. Pokud to nedokáže, musí odstoupit - právě tak, jako to udělal Stanislav Gross. Což by ovšem neznamenalo, že se vykroutí z odpovědnosti za to, co se kolem dluhu v První městské bance semlelo. Zajímavé ovšem je, že mediálně je kolem jeho aféry ticho po pěšině. Je to ostudný kontrast oproti Grossovu případu, kdy se na Grossovi vozil každý novinářský elév.

Dnes vystoupí Mirek Topolánek na tiskové konferenci, kde se ke všem obviněním hodlá veřejně vyjádřit. Dobré by bylo, kdyby se držel faktů a vůbec by bylo nejlepší, kdyby předložil dokumenty. Pak by dokonce mohl i žalovat Jiřího Paroubka a Paroubkova ekonoma Jiřího Havla, kteří ho na úterní tiskovce nařkli z podvodu. Pokud se ale jenom omezí na řeči o politickém spiknutí, bude to smutné, velmi smutné. A mračno bude tuhé jako beton.