Ať právem či neprávem, momentálně to hodně fouká, takže ministr kultury Besser padl a hledá se náhrada. Na stole je jméno Ivo Mathého. Ten šéfoval české televizi v jejím největším rozkvětu. Pamatujeme si, jak se stalo, že padl: shrnuto do stručnosti, nazval televizní radu tlupou pitomců a bylo vymalováno. No a teď je tady varianta, že by se mohl stát ministrem kultury.

Do paměti se nejvíce zapsali dva ministři kultury, Pavel Dostál a Pavel Tigrid. Právě Tigrid při nástupu prohlásil, že by bylo nejlépe ministerstvo kultury zrušit. Byl to samozřejmě bonmot, ministerstvo kultury Tigrid nezrušil a zrušit ho nelze.

Důvod je prostinký, kultura se bez podpory neobejde a bylo tomu tak vždycky. Slovo mecenáš je dva tisíce let staré. Gaius Cilnius Maecenas byl Agustův rádce. Rozdíl byl ovšem zásadní – on podporoval básníky ze svého, kdežto ministři kultury čerpají z peněz státních. No a natažených dlaní bude vždycky víc než pytlíků k otevření a z toho plynou neřešitelné rozpory. Koho podporovat? To je ta zásadní otázka. Nadějného, osvědčeného, oslavovaného, začínajícího, to je horší než gordický uzel. Když budete pan Guggenheim, podporujte koho chcete, jsou to vaše peníze. Když ale jste správce veřejných peněz, jak rozdělit takzvaně spravedlivě veřejné prostředky?

Ivo Mathé váhá a nelze se mu divit. Veřejné prostředky rozděloval v České televizi dobře, a je tedy velká pravděpodobnost, že neztratil soudnost a počínal by si dobře i ve funkci ministra kultury. Kdyby měl uvažovat racionálně, asi by měl říct "strčte si ten ministerský post mezi dva chleby". Ale je to výzva. Je to prostor, v kterém by se dalo udělat hodně dobrého. Ve Francii to dokázal André Malraux. Tenkrát ale byl prezidentem Charles de Gaulle.