Je zvláštní, že věřící člověk (aspoň za takového se Paroubek vydává, když se mu to hodí) si dělá srandu z mimosmyslového vnímání. Kolik knih bylo o tomto fenoménu napsáno, filmů natočeno a ctihodný předseda socialistů takové věci nebere vážně. Tento socialistický poslanec vcelku samozřejmě využívá každé příležitosti k útoku na vládní stranu (tím spíš, že ta jeho má před sjezdem, kde on chce obhájit post předsedy), nicméně šoufky ze zvýšené ostrahy na letišti by si dělat neměl.

Pokud zavolá na policejní ústřednu anonymní recesista, ožrala nebo duševně nemocný člověk a tvrdí, že na nějakém místě uložil bombu, policie si je sice vědoma, že jde s největší pravděpodobností o hloupost, ale vyjet a místo pečlivě prohledat musí. Ono totiž není nikde psáno, že pomatenec pekelný stroj sestrojit nedokáže, takže raději stokrát udělat prohlídku než ji jednou vynechat a propást tak možnost zabránit lidskému utrpení.

Podle stejné logiky konala i policie, když ve středu začala hlídat letiště na základě telefonátu ženy, jež se chovala seriozně, uvedla své plné jméno, tvrdila o sobě, že je senzibilka a že ruzyňskému letišti i některým konkrétním strojům na ploše hrozí atentát. Jak by asi reagoval velevážený poslanec Paroubek, kdyby na letišti bomba skutečně vybuchla a on se dozvěděl, že policie nedbala varování? Tvrdil by pak jeho soudruh Bublan, že takových telefonátů za dobu svého pobytu v tajných službách zažil desítky a nebylo třeba jim věnovat pozornost? Zejména u bývalého duchovního taková věc udivuje, a je tedy jedině dobře, že tento člověk už žádnou bezpečnostní složku neřídí.

Mimosmyslovým vnímání se zabývaly a zabývají všechny tajné služby na světě, CIA, KGB nebo Mossad nevyjímaje, neboť tato oblast lidské duše dodnes není prozkoumána a náš mozek v sobě skrývá mnohá tajemství. Ostatně i autor tohoto komentáře kdysi zažil příhodu, jejíž odborný název zní déjavu.

Policie prostě na letiště vyrazit musela a totéž bude muset udělat kdykoliv v budoucnu, i když varování přijde třeba od kartářky. A kdo její počínání kritizuje, nedělá pitomce z ministra vnitra, ale pouze ze sebe. Koneckonců už Shakespearův Hamlet říká "Je mnoho věcí mezi nebem a zemí, milý Horatio", a tak Langer a jeho podřízení nedělali nic jiného, než že uposlechli varování, byť vycházelo z úst pro naši ateistickou společnost poněkud nevěrohodných. My totiž bereme vážně jen výhrůžky opilců a magorů.