Poslanec Huml se hněvá, že se na internetu objevují urážky hlavy státu, a míní, že by se za á měly mazat, tedy ty urážky, a za bé že by urážení hlavy státu mělo být postižitelné. Když jsem tu novinu sdělil své ženě, opáčila, že by si Huml měl vzít službu. Tedy k tomu mazání. Já si tedy myslím, že tak moc zlého zase Huml neudělal, aby byl tak strašně trestán.

Postižitelnost urážení hlavy státu má u nás hlubokou tradici, takže bychom si jistě rychle zvykli. Bude mezi námi málo lidí, kteří neviděli film Anton Špelec, ostrostřelec a nevybavují si tu slavnou scénu, kdy si Vlasta Burian objednává jeden liguére za druhým a volá: mně se chce něco říct, a já to řeknu... císař pán je...

Zatím se toho bát nemusíme, humorné situace hned tak nenastanou, Huml návrh zákona o trestnosti hanobení hlavy státu nepodá. Možná kvůli rovnováze, protože když hlava státu jiné hanobí, je posléze podle zákona akce a reakce hanobena i ona.

Toto vše je humorné. Nicméně vážná je polarizace veřejnosti a tu principiálně nezavinil Miloš Zeman. Je to důsledek populistického nesmyslu s přímou volbou prezidenta bez důkladné proměny ústavy. Čehož výsledkem je to, že prezident, Zemanem počínaje a napříště každý prezident, je s malými výjimkami kladeč věnců, který neví roupama co dělat a který musí nutně být výrazná osobnost. I Karel Schwarzenberg je výrazná osobnost. Kdyby tehdy nebyl plácnul tu šílenou blbost, že by měl Beneš jít před mezinárodní soud v Haagu, a kdyby přiměl svoji ženu, aby na veřejnosti odříkala tucet vět v češtině, mohl vyhrát volby a byl by následně urážen a tupen ve stejné frekvenci jako Zeman.

Jinými, pravda, lidmi. Ale tupen by byl, jako bude tupen každý, kdo přijde po Zemanovi.

Už aby to bylo, to po Zemanovi.

Být po Humlovu, tuto větu nechá smazat a možná, že dostanu i vejprask.