Lháři
Ono se asi nakonec nic nestane, jako se v Česku nikdy nic nestane, i když na pány momentálně přisáklé k pákám moci něco praskne. Je tady nějaký výsledek voleb a je nějaká struktura takzvané politické strany VV a to vše zaručuje Vítovi Bártovi hroší kůži. Pod tlakem faktů se Bárta takzvaně omluvil, tedy: vykoktal něco, co se dá interpretovat jako omluva. Pojede se tedy dál.
Jako všechno, i tato kauza má mnoho rovin. Bártovy kotrmelce jsou ukázka trapné podlosti, na niž ovšem nemá pan Bárta patent. Je trvalým jevem v české politice, ten mix soukromých a veřejných zájmů, s důrazem na ty soukromé. V tom není žádný rozdíl mezi ODS a ČSSD, těmito spolupodílníky na podniku, který by se měl jmenovat VVP (Vysávání veřejných peněz). Naproti tomu je zřejmé, že lhář Bárta se přinejmenším snaží o pozitivní práci. Přinejmenším se zdá, že stavební mafii šlape na paty, a kdyby se mu to přišlápnutí aspoň částečně povedlo, jeho padoušské lhaní by mohlo být aspoň částečně zapomenuto. Vždyť korupce a bídná infrastruktura jsou charakterizovány jako jeden z hlavních faktorů kulhání našeho státu v mezinárodním maratonu. Důvěru ztratil, pořád ale má moc na to, aby pozitivně působil. To by mu mohlo pomoci důvěru aspoň částečně získat zpět.
