Jenže ono vše může dopadnout ještě úplně jinak. V těchto doslova hodinách se hraje makroekonomická hra s důsledky pro celou Evropu, a tudíž i pro nás. Vláda už opatrně připouští, že i my budeme muset přispět na záplatování řecké rozmařilosti, aby se neroztrhl celoevropský kabát a neobjevil se holý zadek. I za cenu zvýšení daní. Mohou tedy přijít tvrdé časy a bude to zároveň zkouška odpovědnosti sociální demokracie. V době našeho předsednictví EU žalostně v tomto směru selhala, mohla by si dát reparát.

Růžový tank
Nevím, koho napadlo zrovna v téhle době všeobecné – slušně řečeno – naštvanosti přitáhnout do Prahy z muzea v Lešanech růžový tank a producírovat ho čtrnáct dní na Vltavě uprostřed Prahy. Natření tanku na růžovo, to byl ve své době těsně po převratu happening Davida Černého. Měl tenkrát velký význam – burcoval veřejnost, probouzel ji, byl to svěží vítr, něco jako budík. Pak tank znovu nabarvili zpátky na zeleno, poslanci federálu ho poté amatérsky flekatě vrátili do růžové podoby a ten druhý pokus už byl v podstatě trapný. Smysl měl ten první čin Davida Černého. Tu tehdejší náladu probouzení nejde vrátit, a tak si myslím, že tomu tanku je nejlíp v muzeu v Lešanech. A že by se mu měla vrátit ta zelená barva. Tu růžovou na něj stejně namatlali jen ti poslanečtí fušeři.
Když vrátit, tak tu plastiku Davida Černého – tank zavrtávající se do země. Jsme svědky nového pokusu instalovat tuhle plastiku na Smíchově. Troufnu si předpovídat, že tam dlouho nevydrží.