Ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček ocenil nedělní schůzku představitelů čtyř států, tedy Francie, Německa, Ruska a Ukrajiny, na úrovni ministrů zahraničí. Podpořil myšlenku zmírnění napětí a vyjádřil pochyby nad smyslem embarga. Hrozí spirála vzájemného poškozování, které k ničemu dobrému nepovede, to je jádro jeho názoru.

V tom je zajedno – a ani nemůže nebýt – s prezidentem Zemanem. Ten poukazuje mimo jiné na to, že embargo ze strany Spojených států vůči Kubě nevedlo k ničemu pozitivnímu ani za ty desítky let, co trvá.

Je to dobrý příklad, jenom špatně, totiž ryze komunisticky, interpretovaný.

Vychází z konceptu „poroučíme větru, dešti“ a z marxistické maximy o tom, že je třeba svět měnit. Jenže jsou tu i jiné koncepty, nejen ty čistě utilitární. Castrova Kuba okradla americké investory, kteří na Kubě v době svobody fungovali, investovali, vyráběli. Komunisté jim výsledek jejich práce ukradli. Zachovali se protiprávně. Embargo je odpovědí na tuto zvůli. Že snad nemá smysl, protože zločinecký režim funguje na Kubě dál? Má smysl, protože komunisté Američany okradli a ti prostě odpověděli tím, že se zloději nebudou žádnou formou obchodovat.

Zpátky k Ukrajině. Rusko nedovede nic pozitivního produkovat, ale jedno umí: dovede trpět. Na tom si tato orientální despocie zakládá. Je v trpění cvičená po staletí. Žádné embargo ji na kolena nesrazí. Tím spíš, že v jednadvacátém století je stoprocentní embargo na cokoli iluze. Ovšem, embargo je jediná možnost, jak může svobodný svět dát najevo nevoli nad porušením mezinárodních smluv a nad zásahy do integrity samostatného státu jménem Ukrajina.

Ta situace je neudržitelná a jistě je dobře, že se čtyři ministři zahraničí sešli a jednali. Opravdový mír v té oblasti nenastane v tomto století, dokonce i vize jakéhosi příměří je dosud v nedohlednu. Nicméně pevný postoj Západu je pro jakékoli jednání potřebný. Zpochybňování smyslu embarga je v tomto smyslu kontraproduktivní a rozumné řešení jen oddaluje.