Konečně je vše jasné, Česko je Blbákov na desátou. Vláda se rozhodla vázat přijetí dohody o rozpočtových pravidlech EU na referendum. Kdybyste se zasvěceného odborníka zeptali, co to ta rozpočtová pravidla jsou, připravte se na dvacetiminutový výklad o základních rysech. Na přijetí či nepřijetí bude třeba vypracovat otázku, na niž bude odpověď buď ano, nebo ne. Naposledy jsme měli debatu o referendální otázce skoro před dvaceti lety, když se Slováci rozhodli rozbít republiku. Takový akt se neměl odehrát bez referenda, jenže nebylo možné najít shodu na znění otázky. Podobnou smutnou frašku můžeme očekávat i v této kauze.

Věci veřejné podpořily myšlenku referenda proto, že udělají cokoli, aby se odlepily ode dna voličské přízně. S postojem ODS je to složitější. ODS sází na to, že ve veřejnosti převládají protievropské nálady a že tedy volič dá partaji alibi, že "Evropu nechce". Evropu nechce Václav Klaus, v tom je shoda, ovšem Václav Klaus zároveň nechce referendum v této věci. Aby to nebylo moc jednoduché, dohoda o rozpočtových pravidlech se v mnohém shoduje s dlouhodobým stanoviskem ODS. I občanští demokraté si přejí vyrovnaný rozpočet a dlouhodobě a soustavně se stavěli proti populistické politice sociálních demokratů, kteří v duchu hesla "zdroje jsou" rozdávali vlevo vpravo, tedy hlavně vlevo. Takže paradoxně chce ODS zabránit přijetí toho, co dlouhodobě prosazuje. Zcela v duchu Blbákova.

Události ale mají svůj průběh. Jednání potrvá dlouho, referendum se nebude konat zítra. Podle mínění mnoha odborníků je řecký krach za dveřmi (pamatujete na levicový slogan Václava Bělohradského o "řecké lži"? Ten by se měl občas připomínat). Nikdo nedokáže zodpovědně předvídat, co po krachu Řecka nastane, protože se zatím nic podobného nestalo. A navíc, ještě se nikdo neptal hlavně německých voličů, zdali si přejí výsledky své práce záplatovat sociální experimenty jižní části Unie. To je vůbec nejzávažnější otázka a tu nevyřeší nikdo jiný, než zase ten německý volič. Až ho pustí k urnám.

Temná Wikipedie

Celý den byla vypnutá anglicky psaná Wikipedie na protest proti chystaným protiinternetovým zákonům v Americe. Jsem proti jakýmkoli regulačním zákonům ve věci internetu. I kdyby byly míněny dobře – a idea ochrany autorských práv je jistě správná – zasáhnou to podstatné a oživující, co v internetu je, totiž svobodu.

Je třeba si uvědomit, že internet vznikl uvolněním původně vojenského a akademického projektu. Jeho vývoj šel mimo vládní úsilí. Jen si vzpomeňme, že naše vlády podporovaly monopolní Telecom (ODS ruku v ruce s ČSSD, spojené opoziční smlouvou) jen proto, aby šlo Telecom líp prodat. I dnes naše vláda nechává volnou ruku kartelovému spiknutí provozovatelů mobilního připojení hlasového i datového a dodnes je u nás internet horší a dražší - vinou vlády - než kdekoli jinde. Podpora tedy nebyla nikdy žádná.

Přitom internet přinesl rozsáhlé a zásadní pozitivní změny do všech oblastí veřejného života. Nebýt odporu vládních úředníků (vzpomeňte na Mlynáře v base), průhlednost veřejné správy by – technicky – mohla být na zcela jiné úrovni, nicméně i dnes hraje internet významnou pozitivní roli. Právě tak v oblasti informovanosti a vzdělání, v oblasti komunikace a hlavně v oblasti hospodářské.

Jakmile začne omezování, tedy rozumějte – jakmile začne být internet škrcen na příkaz specifické podnikatelské skupiny, začne reverzní proces s důsledky, které si neodvedeme představit, jako si nikdo nedovedl před deseti lety představit benefity internetu. Ano, je smutné, že gramofonový průmysl přichází o peníze, ale jeho zájmy na jedné misce vah a úhrn benefitů svobodného internetu na druhé misce vah, to je velmi nevyrovnaný poměr.

Ostatně soudím, že celá ta debata vyplývá z anonymity internetu. Třebaže se střetávám s názory, že je to pofidérní a zdánlivá anonymita, není to absolutní a jednoznačné a bezpečné ztotožnění, jaké je přirozené v mobilní telefonii, hlasové i datové. Ostatně, je možné, že právě ta mobilní zařízení celý současný spor odvanou mezi veteš.

Ale to jsem zase jednou prorok, jako jsem jím byl před deseti lety, když jsem tvrdil, že noviny a televize půjdou do kytek, jakmile bude dostupné dostatečně rychlé datové propojení. Také internet v tradiční podobě půjde do kytek. Pokud v těch kytkách není už dnes.