Kdyby se volby odehrávaly v rovině rozumu, potenciální volič sociálních demokratů by šel do trafiky a koupil by si tam ne Právo, ale Haló noviny. V nich by se dočetl, pokud by mu to žaludek dovolil, takové věci o sociální demokracii, jaké se psaly v Právu do konce roku 1989. Paroubek může přiboudle žertovat o "dětinském strachu z komunistů", protože volby se v rovině rozumu nevedou. Však se obrací na "obyčejné lidi", čímž označuje tu část populace, která věří, že jí Paroubek přilepší za peníze které vyždíme z "bohatých".

Komunisté jdou jinou cestou. Oni slibují jakési "sociální jistoty", jak čteme na billboardu s fotkou soudruha Dolejše, to je ten, který skočil na špek s miliónovým úplatkem za úpravu zákona. No a trpělivě jako bobři pracují na budování pozic pro případ další "historické příležitosti". Ta podle jejich názoru může přijít za pět nebo za padesát let, oni tady budou, pořád stejní, pořád plní nenávisti, pořád chtiví absolutní moci. A sociální demokraté poputují první do vězení, případně na šibenice a komu se podaří utéct včas, tak do emigrace.

To není pohádka o ježibabě. To se jen vyznávám z pocitu, který jsem měl při četbě Haló novin.