Snad nikdy se nestalo, aby celá naše politická reprezentace řekla tak jednoznačné NE návrhu Evropské komise. Komise navrhuje trvalé kvóty a nemá jasno jen v tom, za jakých podmínek je bude implementovat. České stanovisko zní, že je nepřijme za žádných okolností. Andrej Babiš se v této souvislosti přiklonil k názoru, že by bylo dobře Komisi žalovat, jako to dělají Slováci a Poláci. „Zatím vše, co Komise navrhla, bylo špatně,“ řekl Babiš Právu.

Málo platné, je to místopředseda vlády a sám předseda nehovořil o mnoho mírněji. Pokud by pojem vyhlášení války měl být moc nadnesený, o vyhloubení příkopu je třeba hovořit zcela jasně. Hrozí nebezpečí, že Evropa nebude jedna.

Ještě před rokem bych se takové vize bál. Dnes si kladu otázku, zda chceme být v Evropě, která si zahrává s vlastním osudem pod vlivem sociálního inženýrství, pod vlivem ideologie odtržené od reality. Nerealistická je přece i takzvaná dohoda s Tureckem na bázi výměny lidí kus za kus a zřízení cestovní kanceláře Merkel Travel. Takzvané navracení ilegálů z Řecka je tragikomická podívaná, nikdo si přece nemůže rozumně myslet, že 452 tisíc uprchlíků povedou biřicové Frontexu za ruku jednoho po druhém na loď a oni odplují do Turecka a tam se přihlásí a letadlem odletí do Evropy a tam vezmou umístěnku a usadí se v místě, které bude na papírku napsáno. V tomto třeštivém světě hry na cosi se s vážnou tváří tvrdí, že to má Řecko vyřešené a že obdobná dohoda musí být s Libyí. Jenže tam jsme nechali Kaddáfího umlátil ve škarpě u silnice a teď se jaksi neví, jaká vláda by tu dohodu měla zařídit.

V odporu jistě nejsme sami. Hodně bude záležet na postoji Rakouska. To stojí v téhle situaci před – v podstatě – historickým rozhodnutím. V první válce poražené, okrouhané, znemožněné, pak znásilněné Rakušanem Hitlerem, má teď příležitost se vrátit k roli politického hegemona střední a východní Evropy. Tato oblast očividně přebírá tu funkci, kterou měla po staletí, že brání Evropu před tlakem Orientu. Ona ji převezme, ona ji už převzala. Rakousko z toho těží (přetnutím balkánské cesty se mu ulevilo) a tváří se, že se za to na své sousedy hněvá. Sedět za větrem a blábolit o solidaritě se jistě dá neomezenou dobu. Ale bude to čím dál směšnější.

Naše země s půlmiliónem cizinců žijících a pracujících na našem území xenofobní není. A až začnou Němci emigrovat, už to tu bylo, Česko je jistě rádo přijme.

Už to tu bylo, opakuji.