Petr Nečas pronesl zlatá slova, že Václav Klaus přispívá k nestabilitě vlády. Řadí se tím asi k tuctu dalších politických předáků, kteří dělají totéž. Nutno ovšem připustit, že Klaus to z titulu své funkce dělá soustavně a důkladně.

Žádný to ale nedělá tak chytře jako on. Teď vetoval druhý pilíř důchodové reformy. Jako obvykle, jeho argumenty nepostrádají ani hlavy, ani paty. I na tomto místě jsme vyslovovali pochybnosti jednak stran serióznosti a výtěžnosti penzijních fondů, jednak stran desítky let stabilního ekonomického vzestupu, bez nějž celý projekt nemá smysl. Poslední události bohužel dávají těmto pohybnostem oporu.

Háček je v tom, že Klaus náhle neprozřel a nepřišel na ošidnosti reformy při ranní kávě. Projekt vznikal patnáct let a razantní útok proti němu jistě slouží jeho širším politickým zájmům.

Takto koncepčně silné osobnosti je těžké se stavět na odpor a tím spíš, když ta koncepce spočívá v podstatě v destrukci něčeho. Nečas jen tajemně naznačuje, že o cíli můžeme mít své domněnky. To jist můžeme. Nečas ale by na tom byl lépe, kdyby kromě domněnek měl stejně jasný a argumentačně obhajitelný projekt a dovedl ho prosadit.