Sebrali se a zmizeli. Za komunistů byli taky, ale méně viditelní, poschovávaní po sklepeních a opuštěných staveních, rozhodně se nepovalovali po prostorách Hlavního nádraží. Ale byli, vždycky byli a vždycky budou. Je to jev sociální a psychopatologický, jsou na to různé názory, ale většinou se autority shodují, že jde především o duševní stav. Poruchu, pokud si někdo troufne něco povýšit na normál.

Za duševní poruchu lze tedy pokládat i nápad pražského radního Janečka zřídit někde v Ďáblicích bezdomoveckou oázu. Moc bych si přál, aby to nebyl výplod jen měknutí mozku, ale třeba projev podnikatelského záměru za státní peníze vypracovat studii a pak ještě jednu studii a pak projekt a pak druhý projekt a pak návrh realizace a pak pilotní dílčí realizaci a tak dál, živ by z toho (velmi dobře) mohl být původce nápadu hodně dlouho. Ale třeba je to opravdu jen bezelstný projev měknutí mozku z horka.

Oni ti bezdomovci do ghetta v Ďáblicích nepůjdou, pane Janeček. Šel byste tam vy?
Jsou to lidé jako každý jiný, takže chtějí být mezi lidmi. I když se chovají divně a lidi je mezi sebou nechtějí.