Na žebříčku vnímání korupce sestavovaném Transparency International jsme za rok postoupili z 53. na 37. místo. Právo o tom přináší článek s poznámkou, že jsme se tím stali skokanem roku. To je bezpochyby potěšující zpráva.

Když se na ten žebříček podíváme, shledáme, že na špici jsou severské státy. Ano, to tak nějak odpovídá naší představě. Před námi je Německo, jak jinak. Je před námi i Polsko, je dobře, že se bratrům Polákům dobře daří zvládat korupci, ale asi by to mělo být povzbuzení. Je před námi Botswana. Byl jsem v Botswaně a pokud mohu soudit z letmého pobytu, je to řádný, dobře spravovaný stát, kéž by celá Afrika byla jako Botswana.

Je to bezesporu dobrá zpráva. Teď jde o to, kdo má zásluhu na tom, že je to tak, jak to statistika ukazuje. A zřejmě ten pozitivní trend má počátky v éře Nečasově, kdy nastalo to, co břitcí komentátoři označují za Velkou protikorupční revoluci, samozřejmě ironicky. Sobotkova vláda to nezatrhla, naopak, trend podporuje. Zdá se tedy, že je to trend správný, přes všechny ty sarkastické odsudky.

Ovšem k čisté společnosti se nedostaneme tím, že se utuží poměry, že biřici dostanou nové pravomoci. Ty severské státy mají méně korupce díky tomu, že mají více buzerace. Hned tak se jim nedostaneme na dosah, ale bylo by dobré si uvědomit, že je to i důsledek atmosféry tolerance a slušnosti.

Jsem optimista a myslím si, že i v tomto smyslu jsme na dobré cestě.

Bude to ale ještě dlouho trvat. Cesta ze sklepa trvá přinejmenším stejnou, ale pravděpodobně delší dobu než cesta do sklepa. Takže k bodu nula máme ještě dvacet let.