Dozvěděl jsem se z rozhlasu od Lucie Výborné, že prezident Zápotocký kdysi poučil české a slovenské děti, že Ježíšek dospěl, narostly mu vousy a je z něho Děda Mráz. Prý to ví každý, já to nevěděl a teď to vím a přemýšlím o tom, do jaké míry měl Zápotocký pravdu.

Aktuální to není, protože na Dědu Mráze vzpomíná málokdo. Ve škole jsme si prozpěvovali „Děda Mráz, není náš, je to ruský šmelinář“ a třebaže nám vnucovali jolku, měli jsme všichni doma stromeček a naděloval pod něj Ježíšek. Svaté děcko přežilo ideovou masáž bez poskvrnky na svatozáři.

Těžko soudit, zdali je dnes Ježíšek ohrožen Santou. Dnes budou dárky rozbaleny a předvánoční stresy zapomenuty, takže je chvilka k výdechu a rozjímání. Skrze vnučku jsem ve styku s dětmi a nezdá se mi, že by některé z nich bralo vážně Santu. Po zkušenostech s Dědou Mrázem jsem v tomto směru optimistický a věřím, že se Ježíšek udrží přinejmenším do konce století.

Dlužno ovšem poznamenat, že Santa má oproti Ježíškovi zásadní výhodu: je komercializovatelný mnohem snadněji než Ježíšek. Ten je vizualizován jako děťátko v jesličkách. Nikam osobně nechodí, natož aby jezdil na saních tažených soby. Ostatně, on sám sice „nosí dárky“, ale to je logická zkratka, Ježíšek je sám obdarován a to slouží za vzor principu obdarovávání hodných dětiček. Ježíšek neleze komínem, nedá se o něm natočit napínavý film . Zato Santa je červený, vousatý, s pytlem, sobi a sáně jsou nádherná dekorace. Vídáme figurínu Santy lezoucího do okna, těsně před Vánoci jsem ji spatřil i v katolické Itálii na ostrově Burano. I tam na Ježíška útočí Santa.

Tam ale mají snazší situaci.

Dárky tam nosí čarodějnice La Befana.