1.5.2024 | Svátek práce


Ještě o Kosovu

2.6.2008

To je výstižný obraz, snadno pochopitelný. Vidíme před vnitřním zrakem toho člověka ničeného dlouhotrvajícími horečkami. Má šílené oči a okoralé rty. Napadený úd otravuje celé jeho tělo. A ejhle, přikvačí chirurg s pilkou a ubožák je zachráněn, za cenu sic hroznou, ale zaplatitelnou. Ztráta života je cena jistě horší.

Dá se aplikovat takový příklad na politickou situaci?

Podstatné je, co udělá chirurg s amputovanou snětivou rukou. Neznám podrobnosti, nicméně nepochybuji, že se nějakým důstojným a ve výsledku čistým způsobem sprovodí ze světa. Už nikdy nebude. Rána se zahojí a nastane proces rekonvalescence. Obávám se však, že v politice něco takového neplatí. Kosovo nebylo pietně sprovozeno ze světa. Stal se z něho samostatný stát, který po kratším trapném přešlapování uznala i naše vláda. Tím neskončily jedny dějiny a nezačaly jiné dějiny. Pokračují stále jedny a tytéž dějiny se stejnými lidmi. A co teď: mám napsat něco v tom smyslu, že to není amputace snětivého údu, že je to nahrazení jedné sněti jinou snětí a že nezbývá než s napětím pozorovat a čekat, co se z toho vyvine?
Větou o snětivé ruce Timothy Garton Ash svoji úvahu začíná. To není člověk, který problematiku Balkánu zná z televizního zpravodajství. Je do ní hluboce zasvěcen a informace čerpá z pramenů. Jistě má důvody proč věřit tomu, že uznání Kosova samostatným státem byl správný krok a povede ke zklidnění situace. Obraz o snětivé ruce nepotřebuje pro sebe, nýbrž pro přesvědčení jiných lidí, kteří situaci neznají, na Balkán nejezdí a nehovoří s politiky a vojáky, kteří tamní politiku dělají.

Co když se ale mýlí? Co když celá ta obrovská suma informací vede k falešnému závěru a ten je podpořen jasným a snadno pochopitelným obrazem amputace chorého údu? Copak jsme zažili málo erudovaných a ve výsledku absolutně scestných analýz?
Pro sebe si udržuji jedno možná pošetilé vodítko. Je upředeno z několika principů, které se obvykle osvědčují. Například, že si lidé nezvyknou na něco, co považují za křivdu. A že tento pocit křivdy se nedá přemalovat žádný obrazem v pastózních barvách.