Impotence stávající struktury Evropské unie je zjevná i po pátečním jednání ministrů zahraničí Zaorálka a rakouského Kurze. Oba konstatovali, že EU musí zesílit ochranu vnějších hranic. To je moudro asi tak objevné, jako že si musíte vzít paraple, jakmile začne pršet. Europoslanec Pavel Svoboda dnes v rozhlase akční neschopnost Unie vysvětloval: že prý jí členské státy nedelegovaly patřičné pravomoci.

Pavel Svoboda hovořil v konfrontaci s Petrem Machem, reprezentantem až krajně euroskeptického proudu. Přitom právě Mach, který by mohl být označován za extrémního, navrhoval jasný a konkrétní a realizovatelný (protože v minulosti realizovaný) projekt – že by Unie vyjednala v severní Africe enklávu, kde by se uprchlíci mohli shromažďovat, posuzovat a eventuálně přijímat či odmítat. Na to bohužel Pavel Svoboda nemohl odpovědět nic jiného, než že na něco takového nemá Brusel delegaci.

Právě tato impotence je zdroj nebezpečí pro celý kontinent. Když nejednají ti, kdo mají jednat, začne jednat někdo jiný, tak prosté to je. Ten neregulovaný příval se zatím netýká České republiky. Ta nemá zdaleka tak přítulné zákonodárství a tak bezbřehý sociální systém, takže generální směr jde na Německo a Švédsko, tam je nejlépe. Můžeme se tedy chlácholit, že nás se žádný příval netýká, tudíž obavy jsou zbytečné, jak nás ujišťují petenti z akademické obce. Odpovědné myšlení ale jde jinudy a nezkoumá, koho se to týká a koho ne.

Výstup z jednání našeho a rakouského ministra zahraničí je kusý a jistě hodně filtrovaný. Směr ale je zjevný. Každým dnem narůstá sociální a v důsledcích politický problém, který bude řešitelný nejdřív těžko, ale brzy se stane neřešitelným.

Evropskému sociálnímu státu se podařilo odstranit proletariát jako společenskou vrstvu. Teď si buduje jeho drsného nástupce a ten se s námi mazat nebude.