Utkvěla mi v paměti úvaha, kterou jsem zahlédl v proudu komentářů a glos valícím se mediální řekou. Autor poznamenal, že Česká republika, tedy občané tohoto historického prostoru, prožívají naprosto nejlepší údobí svých dějin. Chápu, že taková teze rozzlobí možná i většinu čtenářů. Blbá nálada byla nastolena jako převládající trend už na začátku polistopadové éry tehdejším prezidentem Havlem a stala se určující náladou až dodnes. Je třeba to brát v úvahu a koneckonců výzkumy a statistiky to potvrzují.

Na sklonku roku si dovolím připojit dvě poznámky.

Především, jaký je důvod oné blbé nálady. Ta se tak či onak projevuje všude. Vzpomínám na poznámku čechoamerického miliardáře Borise Korbela, který mi už v roce 1990 předvídal, že lidé budou u nás nadávat – a tehdy ještě polistopadové nadšení přetrvávalo. "Podívejte se na Holanďany," říkal mi, "podívejte se, jak luxusní životy žijí – a jak nadávají!"

Nedovedu posoudit, zdali Nizozemci nadávají víc nebo míň, než je průměr, ale jistě se tam nějaké to reptání ozve. Důvod je psychologický. Ke spokojenosti, natož pak k nadšení nás přivede změna k lepšímu. Poté nastává jakýsi normální stav a pak nás začne trápit pomyšlení, že by to mohlo být lepší. A jsme u blbé nálady. Jak bychom ji neměli mít, když vidíme zbytečné, rozmrzující příklady neschopnosti, zlé vůle, lhostejnosti a mnohdy i zlomyslné nevůle. K blbé náladě mi bohatě stačí letmé pomyšlení na tance kolem pražského tunelu Blanka, abych byl konkrétní.

Druhá poznámka se týká toho, čemu se říká ostalgie, tedy idealizace minulého režimu. I zde vidím jednu z (jistě mnoha) příčin. Kritický pohled akcentuje absenci svobody, svévoli tajné policie, žalářování, buzeraci, cenzuru. Toto vše reálně existovalo. Ale z důvodů mně nepochopitelných se opomíj základní skutečnost, že na důsledky komunistické diktatury nejvíce doplatili ti, v jejichž prospěch se diktatura měla vést, totiž především dělníci, ti glorifikovaní proletáři. Po celou dobu režimu dřeli ve fabrikách za zlomek mzdy západního dělníka v odpovídajícím výrobním provoze, dřeli za horších pracovních podmínek, protože neexistovaly odbory, které by je bránily, a za mizernou mzdu si nemohli za důstojných podmínek koupit to, co chtěli a potřebovali.

Ano, je to snad konzumní pohled, ale v praxi rozhodující. Až na to, že na mizerné podmínky včerejška se nemyslí a pálí nás to, co pokládáme za mizérii dneška.