Jako brouci pod kamenem
Je těžké si představit, že spolek jménem Věci veřejné přežije tu šílenou hanbu, která se odehrává před očima veřejnosti. Prezident Klaus označil soud za ničivý prvek proti politickému systému v České republice. Lze spekulovat, do jaké míry stojí za prezidentovými slovy jeho sympatie vůči Vítovi Bártovi, nicméně jsou přesná. Nad tímto procesem jde rozum stranou a je třeba se ptát, jak je něco podobného vůbec možné.
Bártův spolek si hraje na garanta sociálnosti v koalici zaměřené na rozumné úsporné hospodaření, a přitom on sám se chová jako magnát, pro kterého půl milionu znamená asi tolik jako pro našince pětistovka. Přitom toto neřekl žádný bulvární pisálek, ale před soudem to pronesl Radek John, taktéž figurující na výplatní listině.
Nelze předjímat, zda soud bude Bártovo počínání klasifikovat jako úplatkářství. Je ale nad slunce jasné, že Bárta zacházel s penězi s nonšalancí mafiána z kasína. ČSSD volá po nových volbách. Určitá racionalita v tomto požadavku je. Kdyby voliči tušili, co je ten spolek zač, výsledek voleb by byl jistě zcela jiný.
Ale na druhou stranu, kdyby lidi tušili, co je Stanislav Gross zač, pak by asi výsledky sociální demokracie ve své době taky byly jiné.
Stručně shrnuto, je na to hemžení smutná podívaná. A taky ošklivá, jako když odklopíte kámen a uvidíte tam ty podivné bytosti. Mimoděk se vtírá otázka, když senátor Jaromír Štětina tolik usiluje o potření komunistické strany coby neústavního tělesa, pokud by soud uznal Bártu vinným, nebylo by od věci zvážit ústavní oprávněnost existence strany vedené jako soukromý podnik na bázi interní korupce?
