Včera mě tu napálil Vladimír Golembievský v článku Vaše registrace – naše budoucnost. Celkem právem, protože jsem se neobratně vyjádřil v článku Co je role státu z 27. prosince. Použil jsem slovo registrace, přičemž jsem měl na mysli přihlášení k odběru mailu. Za nepřesnost se omlouvám, nicméně jádro problému zůstává otevřené.

Šlo o přihlášení k mailovému servisu skupiny Evropské hodnoty, která se zabývá vyvracením lživé argumentace ruské propagandy. Ten servis je dobře dělaný, jsem rád, že ho dostávám, a doporučuji se k němu přihlásit i vám. Celá ta věc běží už nějakou dobu a pes by po ní neštěkl, nebýt inzerovaného úmyslu ministerstva vnitra zřídit podobný servis oficiálně. Obránců svobody slova a lidských práv je teď jako masařek na hnoji. Je to jako s těmi kamerami na rohu. George Orwell použil motivu kamer ve svém románu 1984 a teď každý hrdina z války, kde se nestřílí, trhá hlasivky protestními výkřiky, když takovou kameru uvidí. Jde to tak daleko, že riskujete pořádný průser, když si natočíte kamerou zloděje, jak vám vykrádá byt. Váš majetek, to je bagatela proti Lidskému Právu (prosím, smekněte, jde o religiózní objekt).

Skutečný problém ale vidím trochu jinde a nejde o to, zdali se pan Golembievský buší do prsou ve jménu Lidských Práv (opět smekněte, pokud jste si mezitím čepici nasadili) nebo nebuší. Problém vidím v tom, že rozhodující média ztrácejí zvolna, ale soustavně důvěryhodnost. Obrovskou ránu své prestiži například zasadila Česká televize způsobem, jakým v hodně velkých uvozovkách informovala o prezidentských volbách ve Spojených státech. Pokud se ukáže, že se Donald Trump se svým týmem osvědčí, bude ČT vypadat opravdu jako spolek blbů. Totéž, pokud Británie brexit přečká nejen ve zdraví, ale dopracuje se prosperity. Totéž, pokud v Sýrii bude uzavřeno rozumné příměří a dojde k přeorganizování tohoto nepřirozeného státního útvaru – jak jsem na tomto místě nejednou psal.

Suma sumárum: rozhodující média – a zmiňoval jsem jen televizi, ale jsou to i vůdčí deníky a jejich internetové deriváty, rozhlas se drží pozoruhodně dobře – selhávají, protože opustila zásadu nestrannosti a objektivity. Tam je jádro problému. Lidé nejsou hlupáci, jak se ředitelé veřejného mínění domnívají. Můžete do nich hustit, že tohle zelené kolečko je červený čtvereček, a stejně budou vědět, že je to zelené kolečko a budou si o tom povídat. Kdyby se rozhodujícím médiím dalo věřit, ruská propaganda by nic nezmohla. Když se ale kupříkladu o stovce vzájemně se nenávidějících ozbrojených tlup syrských náboženských fanatiků soustavně mluví jako o umírněné opozici, pak ovšem má ruská propaganda dveře otevřené.

Zatím je to tak, jak to je, takže je dobře, že kupříkladu Evropské hodnoty ruskou propagandu demaskují, a nevidím nic špatného na tom, když i ministerstvo vnitra zveřejní informace, které získalo nota bene za peníze z našich daní. Tady na Neviditelném psu se snažíme lidi nebalamutit, jakkoli se kterýkoli autor může kdykoli mýlit, a taky bych mohl vypočítat desítky případů, kdy jsem měl špatný úsudek. Anebo jsem použil nevhodné formulace, jako když jsem přihlášení k odběru mailu označil za registraci, čímž jsem zavdal podnět k okázalé a dle mého mínění zhola zbytečné obhajobě (čepici dolů) Lidských Práv.