Na tomto místě se zabýváme věcmi veřejnými, tedy politikou. Zpravidla to je úvaha o tom, co kdo řekl nebo neřekl, kdy koho vyhodili nebo přesunuli a kdo jde nahoru a kdo jde dolů. Zpravidla to pokládáme za kormutlivou podívanou, takže je dobře si připomenout, že mnohem kormutlivější stav je ten, kdy se o podobných kormutlivých tématech mluvit nesmí. V některých zemích dokonce obyvatelstvo musí výt žalem nad smrtí člověka, který ho zavírá do koncentráku a trápí hladem, přičemž politici z jiné země posílají srdceryvné kondolence.

Přejděme k politice pozitivní. Ani se věřit nechce, ale letos mělo být nejméně smrtelných nehod na silnicích za neuvěřitelných šedesát let. Tehdy bylo registrováno 128 tisíc aut, dnes to jsou 4 miliony. Musíme vzít v úvahu, že do statistiky se může připlést i kejklířství s kategorizací. Kdo je mrtvý, ten, kdo zemřel na místě anebo při převozu anebo druhý den anebo za týden? Nicméně i když od kejklířství odhlédneme, trend je jasný a je pozitivní a jsem moc rád, že poslední komentář tohoto roku mohu psát v pozitivním duchu.

Ona ta pozitivní vývojová křivka nevznikla sama od sebe. Je to výsledek – mimo jiné – i práce lidí ve správě státu. Přispěly k tomu změny zákonů i investice z veřejných peněz, to vše jsou politické akty. Ze statistiky je zajímavé číslo – jen 3% mrtvých pochází z dálnic. A to neznáme detailní statistiky, které by ukázaly, kolik konkrétních tragédií zavinil například ideologický bojkot dokončení dálnice Praha – Drážďany. Kolik mrtvých stál nesmyslný boj o vrch Valík u Plzně. A tak dále. Což je námět k přemýšlení – co kdyby některého z pozůstalých napadlo zažalovat pana aktivistu ve věci úmrtí otce, syna, bratra?

Nicméně, pojďme zpět k věci. Křivka je příznivá, dobře tak, a přejme si, aby příští rok klesla k nule. Což je stav ideální a můžeme k jeho přiblížení přispět všichni. Například tím, že nebudeme pít za volantem. K tomu zvedám číši a volám – na zdraví!