Máloco mě v poslední době potěšilo jako to, že jsem narazil na pojem Havana efekt. Přišel s ním magazín Focus a názorně vyjadřuje současný trend, kdy lidé tíhnou ke starým a ještě starším automobilům, protože nové si nechtějí nebo nemohou koupit. Komunistická Havana je proslulá tím, že v ní jsou v provozu ameriky z padesátých let. Šikovní Kubánci je udržují při životě už pomalu tři čtvrti století. Krizi v autoprůmyslu má z části na svědomí Zelený úděl a na něj navázaná kocourkovská rozhodnutí fanatiků, kteří se zmocnili Evropy. Taky se odmítám vzdát svého šest let starého subaru forrestera: odmítám zaplatit o tři sta tisíc korun navíc, abych s sebou vozil metrákovou baterku (a ta ještě je oproti jiným extrémně lehká), aby motor točil v běžném provozu pět tisíc otáček a spotřeba aby snad klesla o litr (zlatý voči). Vzpomínky na návštěvu Havany mě vskutku při těchto úvahách provázely.

Jaký bude důsledek toho všeho? Pochopitelně že zhoršení kvality vzduchu. Bude se jezdit starými auty, budeme topit uhlím – a též elektřinu budeme vyrábět v uhelných elektrárnách, protože jaderné elektrárny se už dávno ocitly na indexu. Je až kupodivu, jak se pokrokové koncepty zachránců světa a bojovníků za lepší příští vždycky obrací do protisměru…

Přitom je jasné, že se „něco musí stát“. Zelený úděl tlačí na inovace: zjevně perspektivní jsou malé modulární jaderné elektrárny. Velký tlak je i na vývoj akumulátorů: pokud opravdu budou k disposici vysokokapacitní ne-chemické rychle dobíjitelné akumulátory (zatím je to sci-fi), budeme chtít elektromobil všichni. Anebo budou zdokonalena syntetická paliva, tedy pohonné hmoty na jiné bázi než je ropa. Ten tlak tu je a jako technooptimista věřím, že povede k výsledku.

V posledních třiceti letech jsem podrobně sledoval vývoj fotografické techniky. Analogovou fotografii na bázi sloučenin stříbra taky nikdo nezakázal… Digitální fotografie byla čím dál lepší a dostupnější a dnes na film fotí jen fandové, které baví se trápit a získat horší fotky, než by měli z mobilu.